OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tridsiatku v minulom roku oslávila aj jedna z najväčších legiend extrémneho hrania a inšpiračný zdroj zástupov kapiel naprieč crustovou, HC/punkovou, grindovou i metalovou scénou. Reč je o buričoch EXTREME NOISE TERROR z anglického Ipswichu, ktorých album „A Holocaust In Your Head“ patrí medzi „posvätné knihy“ rachotu spolu so všetkým, čo vydali od splitu „Radioactive Earslaughter“ (1986) po EP „Phonophobia“ (1992).
Album „Retro-Bution“ bol v roku 1995 prekvapením vďaka väčšiemu príklonu k „metalizovanému“ grind coru a epizódou tých čias bol aj plánovaný angažmán Barneyho Greenwaya, v tom času nie celkom spokojného v NAPALM DEATH, keďže skupinu opustil jeden z dvojice vokalistov, Phil Vane. Nakoniec všetko ostalo po starom, ale albumy „Damage 381“ (1997), na ktorom Barney čo – to odreval, a „Being And Nothing“ (2001) dokumentujú to, v akej dokonalej symbióze môžu žiť crust, grind a aj death metal, ktorého v ENT bolo časom celkom dosť.
S Philovým „druhým príchodom“ v roku 2006 sa vrátilo aj smerovanie k starším crust/punk/grindovým vodám. Je zaznamenaný na albume „Law Of Retaliation“ (2008), na ktorom síce metalové elementy nevymizli úplne, ale ocitli sa v menšine. Občas bol tento návrat k „tradičným hodnotám“ vnímaný rozporuplne, „teroristi“ sa ho však neprestali držať ani potom, čo Phil v roku 2011 opustil scénu i svet živých.
Na ďalší dlhohrajúci album bolo treba čakať sedem rokov, od 6. novembra 2015 je však realitou. Celkom prekvapujúco vyšiel u amerických Willowtip Records, všeobecne uprednostňujúcich dosť odlišné podanie extrémneho metalu. Rovnomenná novinka totiž z katalógu, plného hlavne technických (death)metalových alebo death/grindových záležitostí – za všetky napríklad tech-BDM kúzelníci MALIGNANCY, či „pokrútení“ grinderi MARUTA – dosť vyčnieva svojou živelnosťou, divokou agresivitou a priamočiarosťou.
Trinásť skladieb poslucháča pomerne nemilosrdne vrhne na koniec 80. rokov. V prvom rade výbušným, rachotivým, skoro „bordeloidným“ zvukom, aký je charakteristický nielen pre crust/grindové granáty, ale napríklad aj pre AUTOPSY – zvlášť pri bicích priam vidíte, ako do nich bubeník s rozmachom a bezcitne tlčie. Skrátka divočina, energia, agresivita, ešte trochu viac toho, a nahrávka by znela ako kvalitný koncertný záznam.
Hudobne je tu metalu v podstate minimum, nekompromisne sa rúbe v crust/grindovom duchu dávnych čias podľa osnovy, ktorú utkali napríklad DISCHARGE. V podstate brutálny punk vo vysokých rýchlostiach, s vrtuľníkovými harmóniami i sirénovými vyhrávkami, pogo a kotol len pre najskalnejších, chytľavosť a drvenie. A v tom všetkom súboj dvoch vokálov, jeden zo zakladateľov, Dean Jones, si to vo veku sladkých 52 na plný výkon rozdáva s o generáciu mladším Benom McCrowom, ktorý svojho času nakladal v THE ROTTED a GOREROTTED.
Máme tu teda hrubý, hulvátsky rev a krik v niekoľkých polohách, pričom jedna z nich zo všetkého najviac pripomína čerta, ktorý v rozprávke vybafne na nič netušiaceho pocestného. A sekunduje mu vyšší rev a vreskot, presne v tradícii doby, kedy NAPALM DEATH vydali „Scum“ a zakrátko na scéne bojovali desiatky ich obdivovateľov. Je to až pozoruhodne autentické, ak si vezmeme, že v súčasnosti v EXTREME NOISE TERROR hrá už kompletná zostava známych klasických deathmetalových drvičov DESECRATION, podľa všetkého však pohrebák Ollie Jones a jeho kumpáni dostali presné inštrukcie o tom, čo treba zložiť a nahrať.
EXTREME NOISE TERROR vo forme z dávnych čias. Nová krv presne chápe, o čom to tu je.
8 / 10
Dean Jones
- vokály
Ben McCrow
- kytary
Ollie Jones
- kytary
Andi Morris
- basgitara
Michael Hourihan
- bicí
1. Punk Rock Patrol
2. Dogma, Intolerance, Control
3. No One Is Innocent
4. I Like Coca (Outo „I Like Cola“)
5. Think Outside The Box
6. Chained & Crazed
7. An Endless Cycle Of Misery
8. Sheep In Wolf’s Clothing
9. Cash And Trash
10. Cruel And Unusual Punishment
11. Last Fix Of Fame
12. Cage Paralysis
13. Only In It For The Music Pt. 27 (Black Putrefaction)
Extreme Noise Terro (2015)
Tear It Down (EP) (2013)
Law Of Retaliation (2008)
From One Extreme To Another - Live At The Fulham Greyhound (Live) (2002)
Being And Nothing (2001)
Damage 381 (1997)
Retro-Bution (1995)
Phonophobia (EP) (1992)
Are You That Desperate? (EP) (1991)
A Holocaust In Your Head (1989)
The Peel Sessions (EP) (1987)
Datum vydání: Pátek, 6. listopadu 2015
Vydavatel: Willowtip Records
Stopáž: 26:07
S recenziou sa nedá nič iné len súhlasiť, je to skvelý rachot!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.