Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Drei Männer. Ein E-Bass. Ein Schlagzeug. Ein Mikrofon.“ Keď už teda drum’n’bass gigolo grind trio zakotvilo u nemeckého vydavateľa, nie je hádam také nepatričné uviesť recenziu „úradným“ jazykom sveta filmových i obrazových stvárnení jadrnejších či sofistikovanejších sexuálnych potešení. V súčasnosti už vlastne „medzinárodní“ SPASM sú v záplave „sexuplného“ goregrindu jedným z mála „guilty pleasures“, keďže sa na tenkom ľade medzi bizarnou zábavnosťou a upachteným nevkusom pohybujú s bravúrou a vyberaným štýlom.
Tu teda body zbiera už grafické prevedenie cédečka, kde v neskrývanom erotickom dráždení nenájdete ani stopu čohosi urážajúceho dobrý mrav, proste cenzúra sa tu nemá do čoho zadrapiť a napriek tomu je to celé sexi až dovtedy, kým na vás spod disku nejukne fotka hlavných aktérov – proste traja chlapi, čo s tým, aspoň že ich zľahka podivuhodná štylizácia pobaví. Inak ale celé toto grafické zhmotnenie myšlienky spĺňa kritériá na vystavenie v galérii modernej fotografie.
Do hudobnej náplne albumu nás uvedie nejaká Monika, sondujúca po telefóne možnosti kariéry „herečky a modelky“. Otrávená a nabrúsená manažérka ju rýchlo uvedie do obrazu (možnosti tam boli, snáď aj keby nemala niektorú z končatín, uplatnenie nájde) a potom už čosi vyše dvadsať minút krepčia SPASM. A ja musím konštatovať, že v rámci žánru porno gore grind patria k výrazným predstaviteľom tej menšiny skupín, ktorá má aj na to, aby zaujala skladateľsky celkom hodnotnou hudbou. Umenie treba hľadať v technicky ambicióznejších žánroch, tu ide o to, dať hraním poza uši bujarým pudom, ale aj tak sú toto proste dobré krátke nadupané chrochtavé pesničky.
Veľa skočných temp, na pomery zvoleného extrémneho chlievu nadpriemer náklepových partov, korenie v podobe „buldozérových“ liniek a hlavne veľmi chytľavé momenty, na ktorých SPASM budujú. Do hlavy to lezie samé na prvý šup a nejaký čas tie rytmy poslucháčovi zostanú zaryté do závitov, navyše je hudba v minimalistickom nástrojovom obsadení natoľko pestrá a zaujímavá, že album sa dá točiť dookola, potom načas odložiť a zase sa k nemu vrátiť. Až sa nechce veriť, že o všetko sa stará jedna Samova podladená zbustrovaná basa, hrá totiž za celú strunovú sekciu a nič ďalšie tam ani nechýba, v grindovom extréme tohto typu gitarové sóla aj tak nechcete.
Bicie Lukášovho nástupcu Rudyho sú tu veľkou devízou, okrem toho, že hrajú omnoho viac než len staré dobré tupa-tupa-umca-umca, potešia aj zvukovo, sú zosnímané čisto, mohutne a správne živo, nulová príchuť umeliny, to mám rád. Pre SPASM nenahraditeľný vokalista Radim, na pódiu povestný milovník plážových outfitov, tu servíruje vokálny výber toho najlepšieho z guturálnych registrov chlipného gore, kloktanie, bublanie, kvičanie, artikulovaný rev i krik, v ktorom začujete dokonca nejaké tie texty, a pre poslucháčov si nachystal aj rôzne iné fóry. S intrami a samplami sa tu vrece fakt neroztrhlo a je celkom fajn, že SPASM stavili na to, byť hlavne o hudbe. Máme dočinenia s kvalitou a to sa počíta.
1. Intro
2. Juicy Foreplay
3. WTF
4. Lick Your Fingers!
5. I Run A Bitch
6. Tranny Pop
7. My Body, Your Toy
8. Ladyboy Party
9. Suck My Dick!
10. Submissive Granny Game
11. Cock Fisting
12. Lovely Sweet Incontinence
13. Anus Malus Manual
14. The MILF Anthem
15. Gib mir deinen Schwanz
16. Golden Shower
17. Shemale Transformer
18. Hit Me, Hate Me, Rape Me, Kill Me
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.