Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Těsně po miléniu obrátili progresivně metalovou scénu vzhůru nohama. Svým nervózním pulzem a spojením nepravidelných chaotických rubanic a chytlavých melodií inspirovali zástupy jiných kapel. Nyní jsou po mnohaleté pauze zpět. Co jim to sebralo? Nic. Naopak. V pauze se pouze zněkolikanásobil počet fanoušků, kteří až po letech dokázali docenit přínos kapely, která byla v metalcoreu jedinečná. Ve svých začátcích SIKTH předběhli dobu a díky tomu se stali v mnoha ohledech vizionářským kultem. Možná i proto je mnoho posluchačů docenilo až s odstupem. Nyní přichází to, na co jejich věrní čekali od "Download Festivalu" v roce 2014, kde SIKTH zahráli svůj první koncert po sedmileté pauze. Nově zaznamenané skladby.
S „Opacities“ přichází watfordští v době, kdy ovlivnili hodně kapel. Nesnaží se však vyvolat další revoluci. Nový materiál je mnohem méně těkavý, což se dá vlastně považovat za přirozený vývoj. Jestliže deska „The Trees Are Dead And Dried Out Wait For Something Wild“ byla vyloženě matematická a pubertální „nevíme co se sebou“ škubanice v epileptickém rytmu ode zdi ke zdi, pak na „Death Of A Dead Day“ hoši vyprecizovali a usadili svůj styl, k němuž přidali emotivních a melodických prvků. Novinka jen pokračuje v nastoleném trendu, jenž je však v porovnání s mnoha „opisujícími“ kapelami předkládán v nejvyšší možné kvalitě. Na talentu kapely míchat melodické pasáže a technické nálety se těch pár let nečinnosti nepodepsalo a přes vysoce položené vokály, které se tu a tam objeví, nemám pocit, že žvýkám cukrovou vatu. Progresivní Britové jsou nadále bláznivým tancem v pestrých maskách, který nebere ohled na žánrové šuplíky, a i přes zjevnou heterogenitu drží pohromadě. Stále si zachovávají rozpoznatelný rukopis, technickou úroveň i chytlavost, což mi stačí k tomu, abych už teď nedočkavě přešlapoval v naději plnohodnotného alba nebo alespoň koncertu v našich krajích.
Opacities (EP) (2015) Death Of A Dead Day (2006) Peep Show (singl) (2003) Scent Of The Obscene (singl) (2003) The Trees Are Dead And Dried Out Wait For Something Wild (2003) How May I Help You? (EP) (2002) Let The Transmitting Begin (EP) (2002) Hold My Finger (demo) (2001) Sikth (demo) (2000)
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.