OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Rybári“ z Trnavy v roku 2013 debutovali albumom „In Oil“ a ku koncu minulého roka diskografiu rozšírili o päťskladbové EP „Pretlak“. Tvorba Doda Zachara (gitara), Jozefa Slováka (bicie), Romana Lišku (basgitara), Petra Hiju (vokály) a Ivana Lesaya (texty) ma zaujala najprv naživo, bavil ma aj debutový album, ale v prípade novinky rád recenziu načnem z trochu iného konca. V dobe, keď sa skupiny čoraz viac musia snažiť zaujať nielen hudbou, ale aj jej balením, sa FISHARTCOLLECTION v tomto smere podaril výborne vyzerajúci, originálny a vtipný zberateľský kúsok. CD je zabalené v plechovej „konzerve“ s vydareným obrázkom a vložená textová príloha dostala formu origami poskladaného do tvaru ryby. Priznám sa, nemal som srdce rozkladať ju a „písačky“ som si dal poslať. (Informácia pre prípadného Cpt. Obviousa: „Lies“ v „brnení“ som koncom minulého tisícročia získal od Morbid Records.)
Po hudobnej stránke FISHARTCOLLECTION nestoja na mieste a preto ich svižný, náladový crossover metalu, hard coru, rocku a hádam aj štipky funky (tá basa, tá basa!) a jazzu nepôsobí dojmom niečoho už predtým počutého. Hudba boduje vysokou skladateľskou i technickou úrovňou, zo skladby na skladbu sa hrá s rôznymi atmosférami, od divokých a rozzúrených až po takmer upokojujúco uvoľnené tóny. Celkovo ale dosť buduje hlavne na agresivite, nervnosti, častej disharmonickej polámanosti, a v tých najextrémnejších momentoch mi subjektívne pripomína aj pár vecí od THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Ich protipólom sú ľahké rokenrolové momenty a viaceré bluesovo či jazzovo ošľahnuté party fúkacou harmonikou zvýrazňuje Jakub Daniš. Skladby sú skôr dobré, bohaté na zvraty a nálady, než vyslovene hitové, a zaujímavé, často súčasný zložitý, krutý svet poeticky reflektujúce texty – tentokrát v slovenčine - prednáša expresívny vokál, využívajúci hlavne revané a kričané polohy. Tí, čo v škole dávali pozor, zachytia i jeden odkaz na slovenskú literárnu tvorbu. Zvuk z trnavského štúdia Bunker i produkcia z dielne Martina Barlu dopadli na výbornú, odporúčam zohnať si tento materiál v origináli.
8 / 10
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.