Do Plzně dorazila první liga amerického virálního extrému. Jsou jimi vtipní šílenci z Miami, společnost jim dělají romantičtí rockeři z Toronta a metalcoristé z Londýnského Essexu.

Pražské ABYSS, WATCHING ME bohužel nestíhám, večer pro mě tedy startují kanadští ROSEDALE. Nejměkčí kapela dne má sílu i nevýhodu právě v tom, jak se od dvou dalších, mnohem brutálnějších spolků odlišuje. Jejich hudba staví na soutoku hodně hodného punku a indie rocku, má ze všech kapel ten nejčitelnější zvuk a nejméně energickou pódiovku. Scéně vévodí hlavně frontman skupiny, kterým je zpěvák, kytarista a pianista kapely Mike Liorti. Ten je se svojí výškou přesahující dva metry opravdu nepřehlédnutelný.

Nenásilné otevření večera, které mířilo hlavně na dívčí část publika, se však nesetkalo s nijak vřelým přijetím, protože „to nějak není vono, protože Majk má divnej novej účes“, což je hodnocení začínající pleši někdejšího idola dvou teenagerek stojících přede mnou. Inu, uvědomil jsem si věc, o které jsem nikdy dřív nepřemýšlel, tedy že pro podobnou kapelu, stavějící na image „romantického lamače dívčích srdcí“ v osobě zpěváka s patkou, je tohle vlastně konečná. V rámci večera sice poněkud bezzubý, ale rozhodně ničím urážející písničkový úvod.

Britská metalcoreová smečka CONFFESIONS OF A TRAITOR, to je opačný extrém. Nástup kapely, vedené energickým šlachovitým řvounem Stephnem MacConvillem, působí tak, jakoby v klubu najednou začalo řádit tornádo. Stephen přeskakuje pod scénu, leze na odposlechy, běhá s mikrofonem po půlce klubu...

Dynamický silový projev má i zbytek kapely, takže se na to sice skvěle kouká, ale bohužel se to na rozdíl od ROSEDALE hůř poslouchá, zvuk je slitý a ne příliš konkrétní. I když tady jde asi spíš o ten tlak a show. Tomu odpovídá i to, že tahle smečka v repertoáru sahá po zmetalovaných coverech od LINKIN PARK. Inu nu-metal oblečený do lopaťácky metalcoreového kabátu s výtečnou show. Nic víc, nic míň.

Zvuk se moc nelepší ani u nejočekávanější kapely večera, kterou je bláznivé grindující elektro-pop-screamo I SET MY FRIENDS ON FIRE, které na sebe začalo před devíti roky upozorňovat virálními videi, doprovázenými párty deathcoreovou hudbou.

Projev je ještě divočejší, při některých pasážích kytaristé jen pohazují nástroji a hopsají ze strany na stranu. Úspěch to má zaručený a jestli kotel při CONFFESIONS OF A TRAITOR už solidně bublal, nyní to vaří ostošest. Pit solidně přiživují kluci z ROSEDALE a CONFFESIONS OF A TRAITOR. Máme tu první stagedivery a to už opravdu praskají stavidla. Čerstvě uhnětená sestava, soustředěná kolem vtipálka Matta Mehana, opravdu kraluje. Atmosféra patřičně odlehčená, lidi ve stavu šílenství s rohlíkem na ksichtu místo pusy. I SET MY FRIENDS ON FIRE nezůstali své pověsti nic dlužni.

foto: Ivo Osvald, rozsáhlá fotogalerie zde