OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Začneme trochou pravdivého klišé. FORGOTTEN SILENCE patří mezi nejlepší a nejpozoruhodnější české metalové formace. Svou výsadní pozici neztratili ani art rockovým výletem „Kro Ni Ka“, ani návratem k ostrým kytarovým riffům a chropotu na prozatím poslední řadovce „La Grande Bouffe“. V loňském roce vydali pod křídly Shindy Productions svůj premiérový živý záznam „Sonique Voyeurisme“.
Člověk by očekával, že taková událost bude mít patřičné proporce, že si kapela připraví alespoň dvouhodinový průřez bohatou kariérou, dá dohromady tunu fotek na vyzdobení bookletu, případně si nacvičí nějaké ty skandovací pokřiky a zaplatí tucet kameranamů a osvětlovačů, aby jim celou tu krásu patřičně nasnímali pro potřeby DVD. Je to ale přesně naopak. FORGOTTEN SILENCE nejsou megalomanským souborem, dělají radost maličkostmi. Tento živý záznam odráží jejich skromnou povahu.
Vystačí si tedy s třičtvrtě hodinovým setlistem, který jako předkapela ADOR DORATH pořídili 28. listopadu 2014 v Barrocko Clubu v Třinci v rámci Metalshop Tour. Ten je úzce zaměřen na poslední řadovku, je doplněný hitovkou z „Ka Ba Ach“, stařičkým singlem „Tumulus“ a cover verzemi od ATHEIST a PESTILENCE. Schéma koncertu je tedy úzce zaměřeno na metal z nejmetalovějších, což je při širokém záběru kapely lehce na škodu. Nějaký ten malý úlet z „Kro Ni Ky“ bych snesl velmi rád.
Kapela na záznamu působí kompaktním dojmem a díky neučesanému, ale patřičně průraznému zvuku, zní hodně groovy. Po celou hrací dobu je jejich hra čitelná a značně nabroušená. Přesto se nemůžu zbavit myšlenky, že díky poměrně složitému obsahu je poslech v některých pasážích cestou trnitou, a dovolím si poznamenat, že přece jenom studiově je materiál poslechově stravitelnější.
To však tomuto živáku nikterak neubírá na jeho hodnotě. Navíc, když FORGOTTEN SILENCE patří mezi soubory, které vidět, v tomto případě slyšet, je na jevištních prknech vzácností. Podobně vzácné je vydání tohoto minimalistického kotoučku, který svůj minimalismus stvrzuje i uchopením bookletu. Je vidět, že byl dárkem především pro skupinu samotnou a pro její nejtvrdší fanouškovské jádro. Já proti tomuto přístupu nic nemám, nicméně pro mne zůstanou Moravští spíše studiovou formací, takže se již velmi těším, až sepnou síly k vytvoření následovníka „La Grande Bouffe“.
Živý záznam FORGOTTEN SILENCE. Dárek určený skupině samotné a jejímu nejtvrdšímu fanouškovskému jádru.
1. Tumulus
2. Dichroisme
3. Mineral (ATHEIST cover)
4. Fermeture De La Bouche
5. Personal Energy (PESTILENCE cover)
6. Rostau - The Sandwaves (excerpt)
7. Aalborg
Kras (2018)
Sonique Voyeurisme (2015)
La Grande Bouffe (2012)
Thots (demo 95/debut CD96 remaster) (2009)
Tumulus split + Chiasmatic (2008)
Kro Ni Ka (2006)
Bya Bamahe Neem (EP) (2004)
Yarim Ay (7 (2002)
ka Ba Ach (MC) (2001)
Ka Ba Ach (CD) (2000)
Deathophobia - European Series Vol.II. (kompilace) (2000)
A Tribute To Master's Hammer (kompilace) (1999)
Hathor's Place (7 (1999)
Senyaan (2CD) (1998)
Senyaan (MC) (1998)
The Hills of Senyaan Pt.II. (7 (1997)
Thots (1996)
Echoes From The Underworld Vol.II. (kompilace) (1996)
Clara (7 (1996)
Sometimes Death Is Better 2,3& 4 (kompilace) (1995)
Thots (MC demo) (1995)
tejto kapele nie menej ako 10 :D
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.