PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Conspiracy přitáhli do Prahy další skvělý cirkus. Tentokrát šlo o tour zastávku rakovinných netopýrů z Toronta, jež se do ČR podívali již potřinácté (uff!), a jejich doprovodu, tvořeném portlandskými metalovými nerdy z LORD DYING.
Tyhle tandemové koncerty mám v poslední době v čím dál větší oblibě, pozornost ani energie se netříští a oběma kapelám se tak dostane maximální divácké péče. Přesně na čas začali zmínění LORD DYING, odkojenci sludgeovými matadory jako jsou CROWBAR, ale i thrashovými mlátičkami z 80. let, jejichž ostré cepíny byly v jejich zvuku snadno postřehnutelné. Nepostřehl jsem ovšem, z jakého důvodu kapele chyběla basa, ale jestli chybí skutečně na celém zhruba dvouměsíčním turné, tak to potěš. Její absence zamrzela, ale o to snazší bylo se soustředit na precizní souhru dvou kytar a škopků. Ostatně celý set byl zejména o riffech, v nichž je hlavní přednost portlandské bažiny od Relapsu. Z lehkého, byť sympatického nadstandardu kapelu vystřelilo směrem nahoru nejen několik skvěle šlapajících riffů, ale hlavně harmonické výjezdy obou kytar. Ty byly v závěru setu korunovány dvojitým sólem, u něhož si musel každý osmdesátkový manža doslova čvachtat (už to zlidovělo, nebo ne?). Pro nerdovské kapely s retro fetišem mám slabost, ostatně láska k extrémnímu metalu byla cítit z každého úderu do strun i tento večer skutečně zabijáckého kopáku, ovšem od takto zkušené kapely bych čekal přeci jen trochu víc sebevědomí. Těch pár desítek lidí bylo natěšeno na poslech víc než dost, nebylo proč se stydět!
Na boys z Toronta se sál už náležitě zaplnil a okamžitě se objevil i pořádný kotel. Více než hodinu trvající intenzivní set Kanaďanů, plný výbušné energie, musel každému přítomnému vykouzlit pozitivní půlměsíc na rtech. Dobrou náladu v Praze rozhodně chceme a odhadem k dvěma stovkám návštěvníků náladu boostující CANCER BATS odměnili náležitou pozorností, kde proběhlo vše od stagedivingu až po circle pit, a to ani nepočítám, kolik lidí znalo nazpaměť texty – inu, časté koncertování je znát. Set Kanaďánů otevíral vál z nové desky "Searching For Zero" jménem "True Zero", uzavírala jej pak intenzivní klipkovka "Satellites" se sbory jako vystřiženými od krajanů COMEBACK KID. Ke konci jinak vesměs vražedné tempo setu zvolnila baladická "Beelzebub". CANCER BATS mají unikátní zvuk, v němž je čitelná jak láska k hardcore punku, tak ke starým BLACK SABBATH, jímž CANCER BATS ostatně dělali svého času i cover band.
Liam není možná vokalistou par excellence, ale ohromným charismatem nadopované fretky jakýkoli handicap hravě dohání. Z počátku poměrně přebuzený zvuk si během prvních skladeb našel rychle svou bažinnou harmonii, kdy si zasloužený prostor užila basa Jaye Schwarzera, a nakonec tak šlo o famózní koncert plný hmatatelné dobré nálady, jakou jsem na metalové show už dlouho nezažil. Zvlášť agilní fanda strávil u Jayova mikrofonu možná déle, než bylo zdrávo, ale jinak trochu nasraně působící basák odměnil křiklouna uznalým úsměvem, a takových momentů byla show plná. Když pak kluci zmínili, že celou šňůru vybírají cash pro centrum na výzkum čeho jiného než rakoviny, láska byla kompletní; snad Praha k již vybraným 15.000 dolarům přispěla taky pár korunami navrch. A mimochodem, kdyby se na Metalopolis náhodou neschylovalo k recenzi, novinka CANCER BATS rozhodně stojí za hřích, jděte do ní!
Fotky: Karel Vyskočil
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.