Na hardcoreové koncerty do kostela se moc často nedostanete. Žižkovský kostel na náměstí barikád je jednou z mála výjimek, kde můžete zažít vše. Ochotnická divadla, koncerty napříč hudebními žánry i čtení poezie… Prostor uprostřed vypadá jako římská aréna, kapely hrají většinou dole a lidé mohou shlížet shora z ochozů. Příslovečný kostelní azyl tu získává i akce, která se koná na podporu opodál stojícího komunitního centra Klinika. Jednoznačným lákadlem je pak jeden z posledních ohlášených koncertů RAVELIN 7 a já si nedokážu představit kapelu, která by se na tuto akci hodila více. Banda veteránů, kteří už projezdili kdeco, navíc v té nejlepší formě. Jejich texty s tématem večera navíc jednoznačně souvisí.

„Jestli je jedinou cestou z klece volba přijmout cukr za branou,
pak tedy radši pojdeme hlady se vzpurnou náladou.“

Poprvé vidím RAVELIN 7 s novým basákem a možná i naposledy s Lenkáčem u bicích. Kolem kapely tancuje i Honza z KEEP ON ROTTING a dává mi tak naději, že RAVELIN 7 snad nezahynou na nemoc zvanou Percussionis Negatio a konec tohoto domácího skvostu tím bude zažehnán. Atmosféra jiskří už při prvních skladbách z posledního alba „7 kroků po zamrzlé řece“. Pokud něco RAVELIN 7 umí, tak je to strhnout svojí obyčejnou neobyčejností všechny přítomné. Zvuk řádně nařvaný. V pořádku. A že jsou na začátku problémy se samply, tady to nevadí. Emoce proudí a to je naprosto bazální.

„A jak si postavíme hlavy, neuhneme ani náhodou,
chceme být plemeno šlechtěné Píkou a Miladou…“

Je jedno, jestli tomu budeme říkat post-hardcore, rock’n’roll nebo jakkoliv jinak. RAVELIN 7 už dávno přetékají ze všech žánrových šuplíků a je jim to jedno. Honza proniká vpád do lidí, je jako ostrý klín nořící se do poddajné lidské hmoty, jež ho pohlcuje. Pak to přichází. Trojice nových skladeb, které jsou zase dál a „víc“. „Mikroválky“, osobní zpověď o komplikovaných vztazích, které známe asi všichni. Jeden motiv plíživě gradující ve výbuch nervozity. Snad ještě silnější je pak „Kronikář“, už se nemohu dočkat, až tyto skvosty kapela vypustí ze studia mezi lidi.

„Neboj se! Neboj… Spolu to zvládneme snáz!“

Večer otevřeli OTK. Musím přiznat, že z jejich koncertu si toho mnoho nepamatuji, protože jejich koncert i veškeré mé dojmy spláchli RAVELIN 7 mnohem živelnějším a intenzivnějším vystoupením. A to ačkoliv jsem se těšil, ačkoliv hráli mé oblíbené písně a ačkoliv jejich koncert měl také silnou atmosféru, zrozenou za zcela jiných okolností. Byla zima, nohy zábly a mě neustále přepadal pocit, že poslouchám androše z počátku osmdesátek, ačkoliv jsem v tu dobu tahal kačera.