Z pěti deathmetalových diktátů se ve Futuru nakonec sešli jen čtyři. Progresivně naladěným THE CONVALESCENCE se kousla dodávka v Německu. Nevadí. MONUMENT OF MISANTHROPY mě zaujali svou tvorbou před koncertem angažovanými klipy a parádním brutal/ deathmetalovým výplachem, živě však bohužel znamenali zklamání. Zvláštně nesourodá sebranka, která vizuálně zaujme hlavně přestylizovaným francouzským kytaristou Jean Pierre Battestim s asijskými kořeny, a neustále žvýkajícím bezpražcovým basákem s nástrojem, co vypadá jako kdyby Borgové vyrabovali starožitnosti. Bohužel z toho fešáckého nástroje není ven slyšet vůbec nic. Nejčitelnější stránkou kapely se tak stávají intra skladeb. Za velmi krátkou dobu jejich set mizí v propasti deathmetalové průměrnosti, ze které kapelu nevyrvou ani závěrečné covery.

ABIOTIC jsou hlavním důvodem, proč tady jsem. Vlastně ne na celou kapelou. Spíš abych se očima přilepil na prsty basáka Alexe Vazqueze a hltal jeho ostré tapování na jedné ze zvukově nejcharakterističtějších sériově vyráběných baskytar pod sluncem. Jeho Warwick Thumb je chřestící zbraní, která nemá slitování, a Vazquez mi v tom připomíná svoji jmenovkyni s rotačákem z filmu Vetřelci. A v tomto směru mé očekávání tedy kapela nezklamala. Vlastně nezklamala krom zvuku v ničem. Výtečně technicky obdařená deathmetalová mláďata řádila skvěle. Jejich druhý koncert v Evropě má mladický lauf a upřímné nadšení, které žádná jiná kapela ten večer nedokázala vygenerovat.

Travis Bartosek, jehož kořeny sahají do našich zeměpisných šířek, srší dobrou náladou, čechrá vlasy prvním řadám, bere si od lidí mobilní telefony a dělá jim fotky a videa z pozice zpěváka. Mimo jiné nechává téměř neustále roztáčet circle pit, máme tu i první stagedivery a obecně je atmosféra o několik levelů žhavější, než u skupiny předchozí. Hudebně technicky brilantní směsice moderního progresivního death metalu s jemnou příměsí deathcoreových vsuvek.

Pro mnoho lidí, se kterými jsem mluvil, nebyl hlavním důvodem k návštěvě tohoto koncertu headliner, ale právě kapela hrající před ním. CATTLE DECAPITATION, a pokud mne paměť neklame, exkluzivně na svém prvním klubovém koncertu u nás. Naposledy jsem čtyřku ze San Diega živě slyšel na Brutal Assaultu, kdy v roce 2012 startovali druhý den festivalu. S jednou kytarou je zvuk opět trochu čistší a masy prvních řad už tvoří nepropustnou živelnou džungli. Travis Ryan operuje z prostoru bezprostředně u lidí a stává se od první skladby kazatelem uprostřed morbidní extáze. Jeho hlasu je oproti všem ostatním excelentně rozumět i v ne zcela dokonalých zvukových kulisách klubu Futurum. Výběr skladeb těží hlavně z novějšího materiálu, takže na počátku setu zaznívá „Your Disposal“, „Manufactured Extinct“ nebo „Circo Inhumanitas“ z aktuálního alba.

Následují SUFFOCATION. Kult brutálního death metalu na mě dnes působí jako trochu jiná kapela. Jakoby se stávali revivalem sami sobě. Nováček u kytary zas tolik nevadí, ale hlavně se na setu opět podepisuje absence pro kapelu důležitého Franka Mullena. Nikdy jsem si nemyslel, že mi právě u SUFFOCATION budou chybět Frankovy proslovy mezi skladbami, ale náhradník Ricky Myers z amerických DISGORGE prostě mlčel, což působilo nepatřičně. Druhá věc byla samozřejmě vokál. Ta síla, jakou má v hlase Mullen, tu zkrátka není. Setu chybí ona do země zašlapující jistota, se kterou SUFFOCATION vždy drtili. I s Billem Robinsonem na postu náhradního vokalisty to bylo sebevědomější. Jediná věc, která v sestavě potěšila od dob, kdy jsem kapelu viděl naposledy, byla figura za bicími, tou je totiž nyní Kevin Talley. Kapelu krom něho drží nad vodou ještě jediný ze zakládajících členů Terrance Hobbs a stále v podřepu basující Derek Boyer. Zvuk mají nejlepší ze všech kapel, ale i tak to není žádná sláva. Dvě předchozí kapely ve mně zanechaly mnohem příznivější dojmy. Bohužel.

Playlist (bez záruky):

Catatonia
Breeding the Spawn
Effigy of the Forgotten
Thrones of Blood
Souls to Deny
Entrails of You
Devoid of Truth
Pierced from Within
Liege of Inveracity
Infecting the Crypts