Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tahle kapela z Ottawy, vedená sympatickou nenápadnou divoženkou Melanií, je pro mě už pár let srdcovkou. Dokazuje, že i grindcore se dá dělat nápaditě, melodicky a současně v té nejvyšší extrémnosti. Nové album není jiné, jede na vysokooktanovou výbušnou směs toho nejdivočejšího typu technického gridncore a spoustu dalších žánrových příměsí.
FUCK THE FACTS na této desce znovu dokazují, že jsou mistři v tom, jak skloubit extrém, technickou hru a v rámci žánru i chytlavé pasáže. Tam, kde trochu zanudí riffy, se začne sólovat, aby vás vzápětí přitloukly k zemi nekompromisní death metalová baterie bicí soupravy. Tohle bylo v poslední sestavě kapely velmi silnou zbraní a na desce „Desire Will Rot“ ji FUCK THE FACTS vyleštili k dokonalosti. Na nespoutaných grindcoreových vlnách se z hlubin tu a tam vynoří skvělá kytarová melodie a dodá skladbě přesně ten element, pro který tuhle kapelu miluji. V druhé části desky hojně dochází i k noisemetalovým experimentům, které ústí až v ambientní mlhu. V té vás Kanaďané nechají chvíli bloudit, aby vás na konci opět rozsekali na nudle. V rámci grindcore scény jedno z nejlepších a nezajímavějších alb minulého roku.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.