Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tahounem dnes je italská smíšená dvojice dredatých šílenců, jež hraje na kytaru střepy a bicí soupravu používají jako polena, které je zapotřebí rozštípat na třísky. Když vcházím do klubu, akorát se připravuje ten den druhá banda, kterou jsou THE GRAND ASTORIA, ruští mladíci z Petrohradu, snažící se najít formuli na vhodné křížení sedmdesátkového psychedelického rocku a surového stoneru.
Hned z počátku mohu říci, že se jim to tak zcela nedaří. Možná proto, že naroubovat tyto dva žánry smysluplně chce vyšší stupeň alchymie. Výsledek je pak trochu rozpačitý. Na jednu stranu ani dostatečně nehnětá, neboť hutné pasáže většinou rozpouští psychedelická mlha, a ani vás neodvane do halucinogenních sfér rockového požitkářství. Chybí dynamika u bicích i větší zvuková celistvost. Drhnutí petrohradských tak pro mě zážitkově zůstává někde na půli cesty.
Oproti nahrávkám je nedůstojně zjednodušena basa, což mě mrzí, protože ta mě bavila ze všeho nejvíce. Nový basista má u nohou dokonce tahák, aby věděl kdy co hrát, což na suverénním výkonu také nepřidá. THE GRAND ASTORIA se tak dají pochválit například za zdvojenou rytmiku nebo snahu zatáhnout do koncertu klávesy, což ovšem zůstalo na úrovni snahy, neboť ven tento nástroj rozhodně neprolézal.
OvO na tom však zvukově také nejsou úplně nejlépe. Bicí jsou moc a vše ostatní málo. Z nahrávek této industriálně-noise rockové italské dvojky mě vždy právě zbustrované plochy obepínají ze všech stran, dnes jako by jim došla síla. I tak si ale italští veterání zachovali vše podstatné. Auru šamanistického obřadu, neuchopitelnost a bestiálnost. Připadám si v monotónních rytmech jako bych cválal na pekelném oři, který vypouští síru. Stefania hraje obligátně na kytaru něčím, co připomíná střep, dredy šmirgluje podlahu a krabičky s fuzzem a bustrem má nastavené na maximální zkreslení.
Špinavý set má jako vždy jediné místo, při kterém hutnost a neprostupnost jejich hudby poleví a objeví se slunce, a tím je skladba Marie, při které Stefania zpívá bez mikrofonu a melodicky. Přes to je slyšet i v nejzapadlejších koutech klubu. Apokalyptická štiplavá přichuť se však po této skladbě ihned navrací a bestie zvaná OvO rve zbytky klubu svými rezavými zuby. Pro všechny příznivce hudebního podivna nutnost a slast.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.