FUCK THE FACTS jsou pro mě už po mnoho let vrcholným představitelem kanadské extrémní scény a tak jsem v pátek nemohl chybět na Strahovském kopci. Zvláště, když sebou přivezli hned dvě vynikající veteránské skvadry, z Německa WOJCZECH a z Belgie špinavce z VISIONS OF WAR. Domácí CONTROLLED EXISTENCE bohužel nestíhám díky zácpě na D5, do sklepení Sedmičky dorážím přesně ve chvíli, kdy set odpalují Belgičané.

Lehce obměněná sestava VISIONS OF WAR disponuje pouze jedním vokálem, ale vůbec to nevadí. Kytary mají ostré jak cirkulárky, zezadu je jistí přímočará smršť bicích, všemu je díky Kuřeti u zvukařského pultíku skvěle rozumět. Před pěti lety na Obscene Extreme ve mě tato banda zanechala dojmy jedné z nejšpinavějších crustových smeček pod sluncem, poslední album „King of Swines“ je dokonce nahráno tak nečitelně, že nejde rozeznat jednotlivé nástroje. Najednou na Sedmičce slyším vše průzračně. Kytary řežou rezavé riffy, řevu je rozumět, přičemž to má správný akustický tlak. Kdyby byl tento koncert nahrán zvukařem, výsledek jednoznačně snese srovnání se studiovou prací této skvadry. Spíš ale bude lepší.

Dvacetiletá mašina z Rostocku WOJCZECH je o poznání rychlejší, grindovější a více tlačí na pilu. Danilo Posselt mi vždycky přišel jako dost divnej patron. Při koncertě hraje na air guitar, fluše na strop Sedmičky a pak ty soply chytá zpátky do kušny, navíc se svojí obarvenou patkou působí jako uvřískanej, věčně nasupenej černej panter, od kterého nemůžete čekat nic dobrého. Vládne tu strhující rychlost a mnohem větší hudební zběsilost a chaos.

Otawské komando nastupuje s ochuzenou sestavou. V ní chybí kytarista Johny Ibay a ačkoliv se kytara táhne přes dvě bedny, občas jeho pražcové vyšívání chybí. FUCK THE FACTS díky tomu působí více přímočarým a těžkotonážním dojmem. I přes to je veškerá pozornost soustředěna hlavně na drobnou zpěvačku Melanii, se kterou se již před koncertem mnozí fotí. Druhou výraznou osobou je dvoumetrový basák a řvoun Marc, který si přes mladickou tvář nechal narůst téměř trpasličí vous. Vypadá díky tomu přesně tak, jak bych si představoval Pratchettovu postavu zvanou "Karotka", prostě dobrosrdečný dvoumetrový štíhlý trpaslík. Pokud jde o koncert, tak i bez té jedné kytary FUCK THE FACTS vládli. Dokázali kotel rozdivočit, takže byl k vidění i nějaký ten stagediving, a povím vám, že skákat do lidí z pódia, které má sotva patnáct čísel, je trochu náročná záležitost.

FUCK THE FACTS potvrdili, že i nadále patří k tomu nejlepšímu, co dala kanadská extrémní scéna světu. V jejich hudebním světě se v první řadě kříží ten nejdivočejší grindcore a death metal, nezavírají se ale ani před mathcoreovou hysterií, ani před bažinatým zvukem v hutných plochách. Koncert na Sedmičce byl kaleidoskopem toho všeho. Návrat na Sedmičku po více jak sedmi letech se vydařil.