OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Debut „Meanwhile We’re Alive“ od rokycanských FEEBLE MINDED si už ani nepamätám, však aj vyšiel v roku 1998, dva roky po založení skupiny. So splitkom s krnovskými LIMITS OF NESCIENT z roku 2001 je to už o niečo lepšie, tam už oba spolky boli plus – mínus pokusmi o českú odpoveď na súdobé dianie na USDM scéne, a potom na ďalšom spoločnom CD, tentokrát s FUCK THE FACTS, ma Česi bavili viac než Kanaďania.
Druhý dlhohrajúci album vydali FEEBLE MINDED až jedenásť rokov po debute a o „Pernicious Intergrowth“ sa aj dnes dá povedať, že ide o na celkové žánrové pomery vydarený kus skôr brutálneho, ale sofistikovane podaného death metalu, ktorý dokázal zaujať technickou prepracovanosťou i tým, že z neho netrčalo prvoplánové snaženie napodobniť nejakú známejšiu, po scéne uctievanú bandu, aj keď sa dalo postrehnúť, že západočeská smrtiaca drvička stále sleduje hlavne aktuálne dianie za oceánom.
Snáď len ich prístup v štýle „čo sa pečie, neutečie“, za ktorým budú nejaké tie personálne zmeny a občasné utlmenia aktivity, môže za to, že FM stále stoja tak trochu v tieni skloňovanejších mien českej deathmetalovej scény. Teraz ani nemyslím vyslovených klasikov ako KRABATHOR alebo FLESHLESS, ale skôr GODLESS TRUTH, IMPERIAL FOETICIDE, INTERVALLE BIZZARE a v súčasnosti valcujúcich HEAVING EARTH či BRUTALLY DECEASED. Kvalitatívne sú totiž zhruba na podobnej úrovni a niektorým „zaslúžilým umelcom“ s novým albumom aj ukazujú chrbát.
Slávia dvadsiate výročie, v zostave majú ostrieľaných hudobníkov – Tom (basa) a Šatris (gitara) hrajú aj v pár vyššie spomenutých kvalitných záležitostiach, a napriek tomu aktuálnych deväť skladieb za necelých 27 minút nie je ani nejakou prehliadkou akademických postupov z oblasti 90-kového kovu smrti, ani opakovaním vecí už urobených v iných skupinách. Sme ďaleko od pekelníckych HEAVING EARTH, „švédskych“ BRUTALLY DECEASED či strojovo odľudštených, technicky brutálnych IMPERIAL FOETICIDE.
„The Perfect Suicidal Act“ je kolekciou deviatich šťavnatých, drviacich, skladbu po skladbe zaujímavých skladieb na pomedzí nabrúseného klasického a technickejšie podaného brutálneho death metalu opäť skôr v zámorskom duchu. Kompozície majú od 2:16 do 5:32, čo je fajn, pretože do týchto prevažne kratších časových rozsahov sa podarilo natlakovať množstvo chytľavých riffov, vystavaných na odkaze Floridy i New Yorku, ktoré ale nezastali v minulosti, naopak, v kontexte súčasného brutálneho death metalu pôsobia výsostne aktuálne.
Naklepané, ostré pasáže i hutné stredné, nezriedka zľahka „polámané“ party oživujú vydarené gitarové vyhrávky a výborná hra basgitary, tá tu skutočne funguje ako rovnocenný nástroj. Po harmonickej stránke hudba stojí na deathmetalových postupoch, i keď občas prebleskne, akou dôležitou kapelou boli pre vývoj kovu smrti napr. SLAYER, a živá, agresívna hudba s pomerne často využitými sekanými riffmi zaujme vydareným štýlovým zvukom bez syntetickej príchute. Po vokálnej stránke sa stretávame s viacerými väčšinou hlbokými polohami vrátane extrémnejších, a veľa pasáží je odrevaných aj v stredoch.
Tento album boduje v prvom rade dobre zloženými skladbami bez hluchých miest, FEEBLE MINDED hrajú hutný, ťažký a zároveň svižný death metal s kvalitne zmixovanými nástrojmi, ktoré sa navzájom „nedusia“. Skôr plusom je, že z ich hudby nepočuť nejaké „lokálne špecifiká“ a na druhej strane je ťažké prirovnať ju k nejakej „prefláknutej“ skupine zvonku. Útočnosť a nemilosrdnosť najbrutálnejších pasáží mi trochu pripomína vyznenie nových vecí od TYPHOID, a celkovo ide rozhodne o jednu z najlepších skupín v stajni NTEY.
V podstate už veteráni českej deathmetalovej scény sa koncom minulého roku vyšvihli s veľmi reprezentatívnou kolekciou, nie je to úder na prvé vypočutie, ale o to dlhšie funguje.
8 / 10
Jan Zoubek
- zpěv
Adam Kulich
- kytara
Pavel Šatra
- kytara
Tomáš Halama
- baskytara
Václav Vaníček
- bicí
1. Give Some Pain Back
2. The Pain Is Fascinating
3. Emotionless
4. Atheistical Bohemia
5. Refusing The Future
6. Hell at 5 a.m.
7. Screaming And Bleeding
8. God’s Body
9. Isolation In The Crowd
Collapsing Existence (2019)
The Perfect Suicidal Act (2015)
Pernicious Intergrowth (2009)
Nothing But Death (DVD-R) (2006)
My Anorexia, split CD s FUCK THE FACTS (2003)
Hate Feeling, split CD s LIMITS OF NESCIENT (2000)
Promo CML-5 (2000)
Meanwhile We're Alive (demo) (1998)
Vydáno: 2015
Vydavatel: Nice To Eat You Records
Stopáž: 26:29
Výborná věc a na živo byli včera také skvělí. Doufám, že brzo zas něco vydají a já budu mít další výborné CD:)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.