Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Obal desky evokuje, že jde o další tributní nahrávku, kdy méně známé kapely vzdávají holt písním Ronnieho Jamese Dia. Skutečnost je však zcela opačná. Jednak jde o nový materiál a jednak jde o tu samou sestavu, která nahrála Diova nejslavnější alba, pochopitelně s jiným zpěvákem. Nutno jmenovat? Vivian Campbell, Jimmy Bain, Vinny Appice a Claude Schnell. Staří matadoři se vrátili do svých mladých let, aby navázali na svou původní tvorbu. Album vyšlo 20. února letošního roku a bylo tak i důstojným epilogem pro Jimmyho Baina, který chvíli předtím, 24. ledna zemřel během turné na podporu desky na plicní nádor, o kterém ani nevěděl.
Skupina se dala dohromady v roce 2012, dva roky po Diově smrti, aby hrála své staré písně. Během roku 2012 a 2013 spolu vystupovali a hráli skladby z prvních tří alb. Poté následovala pauza, protože Campbellovi byl nalezen Hodgkinův lymfom. Po vyléčení se vrátil jak k DEF LEPPARD, tak k LAST IN LINE. A protože jim to spolu šlapalo dobře, pustili se do nahrávání nového materiálu. Zajímavé je, že s nápadem na interpretaci Diových písní přišli i Ronnieho spoluhráči z nejposlednější sestavy pod jménem DISCIPLES OF DIO, na čas doplněné o Tima „Rippera“ Owense (kde jen se tohle jméno ještě neobjeví… ).
„Heavy Crown“ je těžký a staromódní hard rock. Je to hudba přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Pánové si zavzpomínali na své nejlepší období a bez ohledu na to, že od té doby už uplynulo třicet let a všichni prošli různým hudebním vývojem, ingredience onoho období se jim jakýmsi zázrakem podařilo namíchat v ideálním poměru. Je vcelku pochopitelné, že zpěvák Andrew Freeman je nejslabší článek kapely. To je citelné především v záznamech koncertů, kdy interpretuje původní Ronnieho písně. Jenže na nich už si vylámali zuby i jiní, zkušenější. Na novém materiálu je patrno, že se sice snaží znít jako Dio, ale netlačí za každou cenu na pilu. Nestoupá do výšek, kam nedosáhne, nerozkmitává hrdlo emocemi, které neobsáhne. V rámci svého rozsahu podává aktuální písně důstojně a se ctí.
Je to samozřejmě tak trochu retro tvorba, ale je to až překvapivě kvalitní materiál. Jakoby navazoval právě na „Last In Line“ a „Sacred Heart“ a obohatil tak období druhé poloviny osmdesátých let, kdy už kapele pomalu docházely nápady. „Devil In Me“, „Starmaker“, „I Am Revolution“ jsou jen tak namátkou písně, které by v době, do které patří, určitě rozčeřily rádiové frekvence. I zbytek alba je na slušné úrovni. Nenudí a šlape kupředu v těžkém rytmu, provázen pěknými melodiemi. Jestli i po Bainově smrti bude kapela pokračovat, není jisté. Zubatá s kosou má poslední slovo i v hard rocku.
1. Devil In Me
2. Martyr
3. Starmaker
4. Burn This House Down
5. I Am Revolution
6. Blame It On Me
7. In Flames
8. Already Dead
9. Curse The Day
10. Orange Glow
11. Heavy Crown
12. The Sickness
Diskografie
Heavy Crown (2016)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2016 Vydavatel: Frontiers Records Stopáž: 51:48
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.