Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vikingové a pohani všech zemí zažívají v úvodu roku 2016 slušnou žatvu. Před nedávnem spojil síly mozek ENSLAVED Ivar Bjørnson s legendou skandinávské folklórní hudby Einarem Selvikem a výsledkem je neotřelý meditativní projekt SKUGGSJÁ. Právě dnes vyšlo nové album kanadského bandu SIG:AR:TYR "Northen", které je famózní a překvapivě progresivní poctou staré škole žánru, čerpajícího materiál z historie Skandinávie, tamního folklóru a dřevního black metalu. No a konečně: po pěti letech hibernace se vrací na scénu finská úderka MOONSORROW s novou deskou "Jumalten Aika" (Věk Bohů).
Nikdy jsem nepatřil k velkým fanouškům téhle značky, která začínala skočným a humppou líznutým primitivismem, pak koketovala s pověstí viking-metalových EUROPE a nakonec se (možná trochu překvapivě) dala na dráhu ponuře epické kapely, která jen málokdy stlačí stopáž skladeb pod deset minut, aniž by se vzdala totální přímočarosti a nekomplikovanosti. V tomto ohledu dodnes pokládám za vrchol jejich tvorby půlhodinovou suitu "Tulimyrsky" ze stejnojmenného EP, kde se MOONSORROW ocitli zřejmě nejblíže čistému BM, zároveň našli optimální rovnováhu mezi jistým druhem metalové monotónnosti a promyšlenou gradací pomocí folklórních vsuvek.
Co se podařilo v rámci jedné skladby, pro mě nikdy kapela nezopakovala ve formátu celého alba. "Verisäkeet" či "Varjoina kuljemme kuolleiden maassa" nejsou špatné desky, ale stopáž jednotlivých tracků není obhájená a celek spíš ubíjí těžkým kyjem zvukové masy. Pět let zrání se nicméně na kapele podepsalo nejlepším možným způsobem. Na "Jumalten Aika" okamžitě upoutá lehkost a suverenita, s jakou MOONSORROW kombinují povědomé elementy do monstrózních celků, kterým tentokrát jakoby nic nechybělo, ani nepřebývalo.
Deska je vlastně jakousi tour de force diskografií Finů. Titulní eponymní track svými heroickými klávesovými fanfárami připomene dobu "Voimasta ja kunniasta", nicméně co tam bylo úsměvným kýčem, je tady přesně zkrocené zpestření, naladěné do výrazně ponuřejší tóniny. Majestátní óóó a epické troubení podmanivě rozděluje skladbu, která podobně jako 4/5 alba bohatýrsky přesahuje stopáží hranici deseti minut. Ve druhé kompozici s poetickým názvem "Morový háj" se ke slovu dostává výrazněji i folklórní složka, která nonšalantně rozetne skladbu vedví a potvrdí sílící dojem, že tohle album je podstatně živější a živelnější než kterákoli starší deska. Pochybovače uzemní třetí "Hodina vlků", óda na primitivismus opatřená jak dryjáčnickým pagan-riffem, tak skočným folkovým podložím a údernou ugrofinskou mantrou "suden tunti", kterou v pozadí řve sbor opilých troglodytů v cárech. Návrat ke kořenům, zároveň ale přesvědčivá ukázka toho, že MOONSORROW jako hudebníci dozráli.
V tomto ohledu je nejpádnějším důkazním materiálem závěrečná půlhodina, tvořená dvojicí skladeb "Mimisbrunn" a "Ihmisen aika (Kumarrus pimeyteen)". Právě tady se řízná fúze folkových halekaček, pohanské přímočarosti a blackové ponurosti ocitá na pomyslném zenitu. MOONSORROW chytře usměrňují energii kompozic, v nichž není ani zbla progresivního. Naopak, kapela „jen“ spojuje prosté motivy, ale dělá to způsobem, který je bezmála strhující. Čekal jsem na důstojného následovníka epického fláku "Tulimyrsky" a zakončení "Jumalten Aika" obsahuje všechno podstatné. Kapela se naučila být střídmější a proti minulosti šetřit tahy. A výsledná strohost výrazu desku zdobí.
MOONSORROW tak v roce 2016 vystupují z křovin jako tlupa na vrcholu sil. Novinka je jednoduše jejich nejlepším albem a svou zemitou směsicí ponurosti a rozvernosti představuje to lepší ze současné pagan/folk/viking metalové scény. Rah rah blah!
Jumalten aika (2016) Varjoina kuljemme kuolleiden maassa (2011) Tulimyrsky (EP) (2008) Viides luku – Hävitetty (2007) Verisäkeet (2005) Suden Uni + DVD (2004) Kivenkantaja (2003) Tämä Ikuinen Talvi (2001) Voimasta ja Kunniasta (2001) Suden Uni (2001)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2016 Vydavatel: Century Media Stopáž: 67:05
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!