Můj první kontakt s těmito bažinatými finskými mystiky se udál před drahnou dobou na jednom festivalu v Estonsku. Kluci z DARK BUDHA RISING v nějakém zapadlém krámku nakoupili vinyly několika hodně obskurních pravověrných českých bigbítů, o kterých vůbec netuším, jak se mohly do Tallinnu dostat. Oni se z toho hodně moc radovali a já se hodně moc podivoval.

Jejich tvorba se dá označit jako antibigbítová. Aktuální album má jen dvě, zato téměř více jak dvacetiminutové skladby, které se pohybují v hypnotických tempech sludge-metalových rašelinišť. Oproti minulosti je materiál rozvážnější a chce se říci i hodnější, ale o poznání více mazlavější. „Inversum“ je vazké, velmi pomalu plynoucí a psychedelické. Repetitivnost vás nemilosrdně nahání do astrálních sfér. A to je vlastně i hlavní nosné téma alba, dvě skladby, dva vesmíry, dvě různé perspektivy.

Umění zaplétat ambientní mlhy a funerálně rozpité riffy do téměř náboženských drone-doomových tapiserií se jim tu daří asi nejlépe v jejich historii. Nahrávka je sevřenější a méně syrová, než tvorba předchozí a vlastně také první, kterou vydává Neurot Records. Tam se kluci dostali díky Scottu Kellymu, který prý jeden čas poslouchal stále dokola jejich dřívější desku „Ritual IX“. Pro milovníky extrémních doomových podivuhodností je toto album povinnost.