OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Máme u nás na Slovensku odnedávna takú socialistickú vymoženosť o povinných 25 % domácej hudobnej tvorby v rádiách. Vydupali si ju „titani slovenského popu a rocku“ a zdôvodnenia sú tak medzi „inde to tiež tak majú!“ a „to je na podporu mladých umelcov!“. Vzápätí ako jeden muž o výnimku požiadali rockové stanice, pretože komu z dramaturgov by sa chcelo kdesi po internetoch či (preboha!) po kluboch tých mladých nádejných umelcov hľadať, keď aj tak ide v prvom rade o predaj reklamného času a cieľová skupina postarších dečkárov chce svoje istoty v podobe párplov a zepelínov. A istý báči, ktorý má v tých rádiách celkovo nejaké veci pod palcom, toto „omilostenie“ zastrešil výrokom o tom, že na Slovensku je primálo rocku na to, aby naplnil štvrtinu vysielacieho času.
Nebude to asi celkom tak, ak sa stáva to, že aj ja so svojím preferovaním „antihudobných chlievov a humusov“ bez veľkého pátrania natrafím na rádiovo výborne hrateľnú domácu rockovú záležitosť, dokonca takú, že jej z topánok netrčí zábavové dedičstvo slovenskej poprockovej tradície. Košickí SIX BETWEEN, fungujúci od roku 2013, síce už len kvôli spevu v angličtine neznejú ako oduševnene slovenská kapela, ale matne tuším, že aj mladú domácu rockovú produkciu by do rádií mala dostať chytľavosť a kvalita pesničiek a nie nejaké surmenie surmitmi. Z tohto príčetného pohľadu ich štúdiový debut „3 Days“ môže do rádiových rotácií vyraziť hneď teraz.
Päťskladbové demo/EP prináša skôr tvrdšiu rockovú hudbu, ktorú možno zaškatuľkovať ako alternatívny metal alebo zmes grunge rocku, stoner metalu a podobných vecí. Ak sa bavíme o grunge, tak osobne tam počujem inšpiráciu čerpanú u ALICE IN CHAINS, STONE TEMPLE PILOTS a SOUNDGARDEN, hlavne pokiaľ ide o uvoľnené, flegmatické, tu a tam melancholické nálady, kontrastujúce s občasnými výbuchmi energie. Nervnú výbušnosť PEARL JAM tu však nahrádza veľmi metalové soptenie, ktoré sa neodráža ani tak v hre gitár a bicích, ako skôr v speve, keďže hlavnému „staleyovskému“ vokálu často kontrujú polohy, aké by ste čakali skôr v „odpálenejších“ tvrdých žánroch, vrátane takého ľahšieho death metalu. U mňa je táto flexibilnosť pozitívom, hudbu posúva do ďalších dimenzií a len verím v existenciu rádií dostatočne osvietených na to, aby kvôli tomuto dobrému nápadu SIX BETWEEN neodpísali. Ja mám len takéto výhrady: „booklet“ by fakt mal byť bohatší na informácie a ak materiál vyšiel v roku 2014, promo k nemu malo prebehnúť tiež vtedy. Toto s chystanou novinkou neposerte.
Na nahrávke ma tak celkovo baví to, že je chytľavá, zaujímavo zložená a hudobnícky zvlášť po gitarovej stránke, čerpajúcej zo širokej škály tvrdého rockového riffovania, pomerne „vymaznaná“. Každá zo skladieb je kompozične o niečom inom než tá predošlá, každá je vybudovaná na pomerne silných, ľahko zapamätateľných melodických, harmonických i vokálnych štruktúrach a ak sa v tomto žánri na pomedzí grunge a metalu dá hovoriť o chytľavosti a hitovosti, tak tento potenciál tu rozhodne je. Pokiaľ ide o zvuk, je hutný a výrazný, všetko vyvážene počuť a navyše je v ňom taká zdravá dávka neumelej živelnosti (nahrané to bolo za tri dni). Rockové rádiá nech prestanú s recyklovaním „osvedčených“ playlistov a začnú s vysielaním napríklad takýchto vecí, neverím, že SIX BETWEEN sú na Slovensku ojedinelým zjavom.
Máme slušný nový slovenský rock, kto chce, ten nájde.
7 / 10
Tomáš Malý
- zpěv
Milan Guman
- kytara
Laci Koreň
- kytara
Laci Šefčík
- baskytara
Ďuri Reško
- bicí
1. Slave
2. Liar
3. Above
4. Ghost
5. Preys
3 Days (EP) (2014)
Velmi dobre :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.