Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Klatovské sranda metalisty s poměrně vypečeným názvem TRAUTENBERK ještě donedávna, troufám si říci, mnoho našinců neznalo. S příchodem jejich druhého řádného alba „Himlhergotdonrvetr“, pojmenovaného samozřejmě podle důvěrně známého klení jednoho z nejslavnějších Večerníčkových záporáků, se ale situace mění. Již nějaký čas objevíte kapelu mezi nejhranějšími spolky na bandzone.cz a turné k albu, završené na sklonku března domácím klatovským „Obrkřestem“, bylo dokonce provázeno pozoruhodně velkými návštěvami (včetně několika vyprodaných koncertů), takže to vypadá, že už si tohohle spolku skutečně začíná někdo všímat.
Však už je také na čase. TRAUTENBERK totiž mají nápadné charizma, které je znatelně odlišuje od zástupu dalších různých českých spolků, které se snaží dělat metal na veselou notu. Bylo to patrné už na debutu „Hladová srna“, který před třemi lety představil tuhle chásku jako šikovné instrumentalisty s citem napsat velmi slušný kovový materiál, a na nové desce je to ještě mnohem patrnější. Jestli je to nasbíranými zkušenostmi nebo přítomností Miroslava „Prasopsa“ Cislera (ex – POŽÁR MLÝNA, TLESKAČ), který v kapele do jisté míry naradil předčasně zesnulého původního zpěváka Tomáše „Obrouše“ Paimu, je těžko říct, fakt je zkrátka ten, že kapele to aktuálně hraje skutečně mimořádně a album „Himlhergotdonrvetr“ je díky tomu radost poslouchat.
TRAUTENBERK dle svých slov hrají „tanz metal“, což v praxi znamená moderní, někdy až nu – metalový výraz s důrazem na skočnou rytmiku, poctivé, staré dobré riffy a výrazný zdvojený zpěv, v němž se dostává významného prostoru oběma zpěvákům. Jejich role je v případě nové desky ještě více zdůrazněna koncepčním příběhem „O hrůzné smrti Kuby U tří dubů“, který se vine většinou skladeb a je rozhodně počinem velmi zajímavým – na podobně ztřeštěnou motanici, v níž se mimo jiné objevují nejen jména postaviček z Krkonošských pohádek, ale třeba i dost neobvyklý sport, totiž sjíždění kopců na nákupním vozíku, asi jen tak nenarazíte. Jedním dechem však musím dodat, že vtip a ironie tady fungují skutečně bezchybně a nezbývá než obdivovat, jak si kapela lehce poradí se záludností snahy zamontovat do tak z principu neveselé hudby, jakou je heavy metal, humor a ještě k tomu humor fungující a nikoliv posluchače do rozpaků uvádějící (za všechny třeba refrén skladby „Temná strana talíře“ s naprosto neodolatelným zvoláním „Království za řízek!“).
V devíti položkách alba (desátá je o poznání vážnější, ale o nic méně povedená vzpomínka na bývalého zpěváka „Pán udíren“) tak TRAUTENBERK rozehrávají jedinečné představení o tom, jak silný a výmluvný může být domácí metal, pokud je podáván k tomu povolanými hudebníky. „Himlhergotdonrvetr“ je neodolatelné vlastně po celou dobu svého hracího času a jen těžko na něm hledat něco, co převýší zbytek, protože zkrátka všechny skladby jsou nosnými hity, které si poradí o samotě i jako součást jednoho celku. „Kubamelehubou“, „Nech ho bejt“ nebo „Vindaloo“, je vážně úplně jedno kam sáhnete, vždy se vám dostane výtečné metalové zábavy, jejíž lehkost mě nepřestává udivovat. V podhůří Šumavy se děje něco výjimečného, dejte, krucajselement, na moje slova!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.