OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za mlhou hustou, že by se dala krájet, a možná ještě dál, je dýňový rybníček HELLOWEEN. Téměř deset let je úplně obyčejný, ovšem po přelomu milénia se v něm začnou dít prapodivné věci. Nejdříve to v členské základně hrkne, do tvou důležitých členů trkne a teprve pak se objeví MASTERPLAN. Je to skřítek neposeda, zvědavý jako opička a tak už netrpělivě na hudebním nebi vyhlíží, které další hvězdy by zlákal ke společnému skotačení.
A jak všichni víme, naši „Rákosníčci“, jmenovitě kytarista Roland Grapow a bubeník Uli Kusch, ulovili tlustostruníka Jana S. Eckerta (IRON SAVIOR), klávesáka Janne Wirmana (CHILDREN OF BODOM), ale především famózního pěvce Jorna Landeho (pokud tedy skutečně opustil řady donedávna domovských geniů ARK, jedná se o stoprocentní hudební katastrofu roku, když adekvátní náhrada je defacto nemožná). Že Wirmana nakonec vystřídal do té doby převážně studiový hráč Axel Mackenrott je pak změnou pouze kosmetickou.
Co nám tedy hoši na EP nachystali za mlsáníčko? Tak předně tu máme tahouna "Englighten Me" ve dvou verzích - speciální singlové uvítací, albové na rozloučenou - lišících se zřejmě pouze mixáží. Čekejte hitovou záležitost ve středním tempu s ostrým beglajtem do slok, rozostřeně kytarovým refrénem a velkým podílem kláves. Druhý zástupce připravované desky slyší na jméno "Kind Hearted Light", stojí na proklatě mlaskavých dupácích, šlapavém riffu a nebýt mužského zpěvu, brousili bychom regionem okupovaným za normálních okolností třebas takovými NIGHTWISH. "Through Thick And Thin" coby první bonus má nejblíže k Landeho sólovým aktivitám, jedná se v podstatě o pohodový hard rock, klapky válcují tvrdost, pěkné melodie pohladí sluchové orgány. Cover od LED ZEPPELIN "Black Cat" pak sochá další z Landeho pěveckých pomníků, jeho výkon je excelentní, konečně jako vždy. Toť vše, přátelé, když o hudebním směřování debutu vlastně stále nic určitého nevíme. Snad jen, že tvorba dýňového cirkusu zůstala zapomenuta kdesi v pravěku metalové historie a není to pouze zásluhou odlišného hlasového fondu norského výtečníka.
S definitivním soudem počkejme raději do ledna příštího roku, kdy by měl debut MASTERPLAN spatřit šero regálů hudebních obchodů. Samotný předkrm totiž není až tak výživný, jak se očekávalo a krom vyvedené titulní skladby příliš nenabízí. Do té doby…
Očekávání jsou obrovská, bohužel tohle EP na ně uspokojivou odpověď nepřináší a se soudy nutno počkat až do emise plnohodnotného nosiče. Dojmy z poslechu dvaceti předmětných minut jsou však spíše rozpačité.
7 / 10
Jorn Lande
- zpěv
Roland Grapow
- kytary
Axel Mackenrott
- klávesy
Jan S. Eckert
- basa
Uli Kusch
- bicí
1. Enlighten Me (Single Edit)
2. Kind Hearted Light (Album Version)
3. Through Thick And Thin (Bonus Track)
4. Black Dog (Bonus Track)
5. Enlighten Me (Album Version)
Novum Initium (2013)
Time To Be King (2010)
MK II (2007)
Lost And Gone (EP) (2007)
Aeronautics (2005)
Back For My Life (EP) (2004)
Masterplan (2003)
Enlighten Me (EP) (2002)
Vydáno: 2002
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 21:26
Produkce: Andy Sneap & MASTERPLAN
Studio: Crazy Cat
Dobrý singl...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.