OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na fešnom digipacku v čiernej, bielej a červenej farbe sa o miesto podelili plzenskí 1000 BOMBS a pražskí BAJONET. Osem skladieb z ich najnovšej tvorby sa zmestí na necelých 22 minút, je teda jasné, že thrashovo rezať sa tu bude vo vysokých obrátkach. Prvé tri kusy sú v réžii „bombometčíkov“ a musím povedať, že v porovnaní s dva roky starým, po viacerých stránkach nevyrovnaným debutom je tu počuteľný a potešiteľný pokrok. 1000 BOMBS pridali na tempe, razantnosti, agresivite, ich vojnové témy kompozične oveľa lepšie držia pokope, vokál sa usadil v útočnej, zlovestnej polohe a celkovo máme dočinenia s vydareným 80-kovým thrashovým nárezom, zabaleným do kvalitného zvuku. Kapela sa vyvíja veľmi dobrým smerom.
BAJONET existujú už od roku 2002, aktuálna zostava je Tomáš Studnička (basgitara, vokál), Martin Mareš (gitara, vokál) a Thomas von Krchov (bicie). Päť kusov na tomto splitku je mojím premiérovým stretnutím s ich tvorbou a počuť tento materiál v 80. rokoch, vystrelil by u mňa BAJONET niekde medzi domácu metalovú špičku. Ich surový, odpálený zúrivý thrashmetalový výprask funguje aj dnes, a kombinuje domácu metalovú tradíciu v štýle debutov ASSESOR, DEBUSTROL a najnepríčetnejších rýchloviek ARAKAIN s krutosťou a ponurosťou „Obsessed By Cruelty“ od SODOM a „Pleasure To Kill“ od KREATOR. Poctou týmto časom je aj text skladby „Thrash než nechcípneš“, v ktorom rozšifrujete kadejaké klasiky. Ostatné texty sa „vulgárno-poeticky“ venujú témam vojny, násilia, zvrátenosti a podobne, s „neurvalou“ hudobnou stránkou idú dokopy veľmi dobre a celkovo sú BAJONET vydareným sústom pre pamätníkov poriadneho rúbania.
7,5 / 10
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.