Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jsme se dočkali. Nadějní Briti, kteří prozatím do světa chrlili jen singly, EPčka a videoklipy, se konečně rozhoupali k velké desce. Desce, která bere již dříve natočený materiál, něco málo nového přidá a zve k sobě spoustu hostů, jakými jsou například Rou Reynolds z ENTER SHIKARI. Nebudu zastírat, že kapela, která mě při poslechu desky „Outside The Box“ napadá velmi často, se jmenuje LINKIN PARK. Je tu několik zásadních rozdílů, které přinesl čas, vše je více „groovy“ a při každé dobré příležitosti se djentuje. Jistou roli v mém příměru má silnější použití melodických vokálů, které v mnoha polohách jednoduše připomínají Chestera Benningtona. Vlastně to deska ani nijak nezapírá. Spojení nu-metalu a djentu tu navíc funguje a dává tak už trochu vyčerpanému žánru další podněty pro život.
Debut se snaží osvěžit čistá instrumentálka, případně track, který jde mnohem více naproti čistému rapu, než jakýkoliv jiný, ale nezapře to nepříjemný fakt, že se tu poměrně hodně hraje na jistotu. „Outside The Box“ nepřichází s ničím novým. Snaží se jen trochu opatrným způsobem upevnit pozici kapely. První velká deska se tak v mých očích drží zbytečně při zemi a do značné míry jen recykluje. To mi u celkem slibně vypadající nové kapely přijde dost málo.
Skrátka, HACKTIVIST to prekombinovali. Tak dlho pracovali na debutovom albume, až sa nevyhli prešľapovaniu na jednom mieste a zbytočnému prerábaniu starých singloviek, ktorým nové zmeny len uškodili.
EP z roku 2012 ponúkna po všetkých stránkach lepšie skladby, najmä, čo sa týka textov. Aktuálne sa totiž zamerali hlavne na egocentrické vychvaľovanie sa s vážnou tvárou (čo irituje najmä v intre). Jednoducho, konšpiračné teórie znejú z ich úst zaujímavejšie. Najsilnejší je "Outside The Box" vtedy, keď to kapela nehrá na istotu (striktne rapová "Rotten") alebo odhodí vážnu tvár a členovia porozprávajú príbehy z turné v "Buszy".
Poznámka: Porovnanie s LINKIN PARK je asi rovnako presné ako porovnanie s MESHUGGAH. Obe kapely majú podobne naladené gitary, no každému aspoň trochu zbehlému človeku sú na prvé počutie zjavné rozdiely. Melodický spev a využitie rapu v tvrdej hudbe pripomínajú LINKIN PARK skutočne iba po formálnej stránke.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!