Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Osm let, které uplynuly od minulé desky, to už je celkem dlouhá doba. Otázka, jestli kapela za to dobu kapela provedla nějakou velkou změnou nebo se výrazněji posunula, se přímo nabízí. Odpověď je – neposunula se ani o píď. WALLS OF JERICHO jedou stále ten stejný tvrdohlavý kovový hardcore, který se zaměřuje na funkčnost na koncertě. Na druhou stranu jakou revoluci čekat od kapely, která pomáhala formovat tvář metalcoru už koncem devadesátek? Takže co člověka na „No One Can Save You from Yourself“ čeká? Vyřvávačky, halekačky, houpavé riffy, sem tam nějaká sekačka a jedna skladba s melodickým neřvaným vokálem, která skvěle zvládá jediný svůj úkol, ty hutné kytarovky trochu na závěr provzdušnit.
Do alba vás uvádí houkání sirén a pak už vše kosí nemilosrdná hutná mašina, kterou pohání sociální kritika a řev nenapodobitelné divoženky Candace. Chytlavost v přímočarosti. WALLS OF JERICHO vydali po osmi letech album, které se dá označit za konzervativní po metalcorové, navazující na „The American Dream“ a co si budeme povídat, oni už asi jiní nebudou. Jejich hlavním zájmem je hardcorová energie naditá v metalovém kabátě, tah na branku a hudba konstruovaná hlavně pro živé hraní.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!