Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už jsem to tu psal mockrát a napíšu tu zas. Švédsko a kytara je recept, který málokdy nechutná. A je jedno jestli hrajete death metal nebo post rock. Tahle čtyřka kluků z malého městečka na břehu jezera Vänern to jen dokazuje. A to ve své podstatě OH HIROSHIMA vlastně jen berou postrocková klišé, do kterých tepou svoji vlastní tvář. Tvář poplatnou místu, kde žijí. V kytarových melodiích je cítit vlahý vánek od jezera a atmosféru městečka a hloubku okolních lesů.
Hudebně OH HIROSHIMA okupují pláně mezi postrockem a indie, instrumentální kytarové plochy bohaté na vzletné melodické kompozice doprovází ne příliš výrazný zpěv, kterým se naštěstí šetří a jen místy dobarvuje písničky. Prim hraje budování atmosféry, která není ani veselá, ani teskná, ale přesto pohlcující. Podobné jsem to měl s kapelami, jakými jsou MOTORAMA nebo JENIFEREVER. „In Silence We Yearn“ od OH HIROSHIMA pro mě v posledních dnech moc příjemná, zasněná oddechovka plná citu a fantazie. A to v tomto případě bohatě stačí.
7,5 / 10
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
