Už jsem to tu psal mockrát a napíšu tu zas. Švédsko a kytara je recept, který málokdy nechutná. A je jedno jestli hrajete death metal nebo post rock. Tahle čtyřka kluků z malého městečka na břehu jezera Vänern to jen dokazuje. A to ve své podstatě OH HIROSHIMA vlastně jen berou postrocková klišé, do kterých tepou svoji vlastní tvář. Tvář poplatnou místu, kde žijí. V kytarových melodiích je cítit vlahý vánek od jezera a atmosféru městečka a hloubku okolních lesů.

Hudebně OH HIROSHIMA okupují pláně mezi postrockem a indie, instrumentální kytarové plochy bohaté na vzletné melodické kompozice doprovází ne příliš výrazný zpěv, kterým se naštěstí šetří a jen místy dobarvuje písničky. Prim hraje budování atmosféry, která není ani veselá, ani teskná, ale přesto pohlcující. Podobné jsem to měl s kapelami, jakými jsou MOTORAMA nebo JENIFEREVER. „In Silence We Yearn“ od OH HIROSHIMA pro mě v posledních dnech moc příjemná, zasněná oddechovka plná citu a fantazie. A to v tomto případě bohatě stačí.