Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhý album „Autopsychosis“ vystrelil moskovských KATALEPSY spomedzi nádejí ruskej scény rovno do prvej ligy svetového technického a brutálneho death metalu. Je to svojho druhu bravúrne vybrúsený diamant a dlžno povedať, že sa podaril hlavne preto, že kapela sa rozhodla opustiť rady udatne slamiacich obstojných, ale voľne zameniteľných nielen ruských spolkov a poriadne rozvinula svoj talent, staviac na variabilné postupy a technickú i kompozičnú bohatosť.
Nový prístup sa stretol s veľmi priaznivým prijatím, KATALEPSY sa stali žiadaným ťahákom koncertných šnúr a extrémne metalových festivalov, niekoľkokrát sme ich videli už aj u nás a ešte ich radi uvidíme, keďže jedným z charakteristických rysov tohto tech/BDM tornáda je, že naživo strhne ešte viac než na nahrávke, a to je už čo povedať. Plus sú to v zásade skromní chlapi oboma nohami na zemi, fakt vďační za to, že ich ľudia berú rovnako nadšene ako vyslovené legendy žánru.
Koncom mája vyšla novinka „Gravenous Hour“ a podľa očakávania je to skrátka železo ako sa patrí, KATALEPSY opäť ponúkajú prvotriedny hudobný zážitok. Deväť regulárnych skladieb, zarámovaných do dvoch inštrumentálok. Po tajuplnej, vesmírne mrazivej „In The Dark Of Stars“ s časom dominujúcou basovou linkou – a brilantnú Novikovovu hru si budete vychutnávať po celých 40 minút nahrávky – sa v „Blinded Sultan“ vyvalí skoro hardcoreový riff s hlbokým, ťažkým BDM vokálom, ktorý nás hodí do newyorských ulíc smrti, aby vzápätí spod rezavých deathmetalových gitár prebleskovalo éterické pobublávanie vyvolávajúce spomienky na „Focus“, „Spheres“ alebo „Tribe“.
To je len taká úvodná návnada na precízne vypracované, popri tom naozaj surové a útočné prvotriedne dielo z oblasti technického, brutálneho a dosť groovy death metalu. Naklepané pasáže, úderné sekačky, tu a tam spomienka na slamovú prehistóriu. Šťavnatosť a chytľavosť pasáží má blízko k SUFFOCATION, na druhej strane technické vyhotovenie a kompozičná prešpekulovanosť konkuruje súčasným ctiteľom virtuózskeho hrania, ale s absenciou u nich častej bezpohlavnosti, umelosti a strojovosti. Jemnejšie vyhrávkové pasáže ukazujú na veľký obdiv floridskému géniovi, pričom na druhej strane plynule prechádzajú do rozhnevanosti napríklad takých INTERNAL BLEEDING.
Texty inšpirované apokalypsou a temným sci-fi Filimoncev prezentuje veľmi dobre frázujúcim vokálom, niekedy mám skoro chuť povedať, že je to taká kloktavejšia pocta Frankovi Mullenovi. Zvuk je vynikajúci zvlášť pokiaľ si proste potrpíte na profesionálne „drahé“, hutné a zároveň čitateľné produkcie, a ak to máte radi skôr špinavo a barbarsky, viete zase oceniť „mäsitosť“ a tlak. Na prvé vypočutia ma novinka KATALEPSY nestrhla až tak ako tá od WORMED, ale album narástol, je to zatiaľ do Top 3/20016.
1. In The Dark Of Stars
2. Blinded Sultan
3. To The Lords Of Nihil
4. Critical Black Mass
5. The Long Bright Darkness
6. Monastery Of Nothing
7. After Omega
8. Grave New World
9. Ghoul Inquisitor
10. Tephra
11. In The River Of Red
Diskografie
Terra Mortuus Est (2020) The Beast of Nod (2019) Gravenous Hour (2016) Autopsychosis (2013) Your Fear Is Our Inhabitancy (demo) (2010) Triumph Of Evilution (EP) (2008) Triumph Of Evilution (split) (2008) Musick Brings Injuries (2007) Blasphemer (4-way split) (2004)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2016 Vydavatel: Unique Leader Records Stopáž: 40:13
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.