THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuhle hudbu určitě neposlouchejte pod vlivem návykových látek. Nebo se zblázníte. Vážně. I za střízliva se vám v mozku při poslechu WOLVSERPENT roztočí kolečka, o jejichž existenci jste nikdy v minulosti netušili. V některých místech se vám vyplaví adrenalin a pocítíte, že tahle hudba začíná být nebezpečná.
„Aporia:Kāla:Ananta“ je soundtrackem plným plíživé nejistoty, děsu a temnoty, který žije svým vlastním životem. Čtyřicet a půl minuty mrazivého inferna. Teskné smyčce vás na počátku doprovodí do propasti, která vás nemilosrdně vyplivne v dronovém pekle. Epický sountrack se mění v hororovou tryznu, která na vás útočí ze všech stran. V tu chvíli nevnímáte žánry. Je jedno jestli je to ambient, doom metal, drone, black nebo něco úplně jiného. Nevnímáte to. Až na konci toto čiré zlo, tvořené zvukem, začíná nabývat kontur, které balancují na hraně noisu a ambientu. To už zase víte, že jen posloucháte hudbu.
WOLVSERPENT natočili materiál, který se vyplatí poslouchat s jistou dávkou soustředění, protože má sílu vás semlít na prach, a to se mi v poslední době často u nových desek nestává. Stejně tak jako má silná melodická místa, obsahuje pro běžného smrtelníka i těžce stravitelné plochy. Ale pokud už vás chytne do své pasti, troufám si říci, že neuniknete. V historii této dvojky z Idaho jde o bezkonkurenčně nejdelší počin a jako celek funguje skvěle.
7,5 / 10
Aporia:Kāla:Ananta (2016)
Antahkarana (2013)
Perigaea (Demo) (2012)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.