PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Popravdě, po včerejším večeru jsem přemýšlel, že si umyji oči v kyselině. Nakonec jsem usnul a ani jsem neměl sny o autodestrukčních klaunech. Ráno slovy klasika "chčije a chčije". Chčije tak moc, že zapikávám první tři kapely. Čtvrtou jsou Portugalci SERRABULHO, krom kostýmů a fyzicky chundelaté basy jde o hopsavý grindík, který se ničím specifickým nevyznačoval. Škoda, že se jejich člen Darth Vader demaskoval hned z počátku.
Následující CANCEROUS WOMB znějí o poznání zajímavěji. Fúze progresivnějšího, ale extrémního death metalu a grindcoreu v sobě nezapře našlapanost i britskou nekompromisní školu. Mexický buldozer SEMEN na to jde mnohem přímočařeji, byť se také drží deathmetalových a grindových mantinelů. Bohužel to nejzajímavější na nich je jen ten původ. Exotika v programu pokračuje.
MATICRUST pocházejí z Filipín, ačkoliv v současnosti obývají Dubaj. Jejich evangeliem je přímočarý výplach kombinující punk, crust a grindcore a živelný projev. V exotice se mělo pokračovat, nicméně SARCOTROFIA z Mozambiku má na scéně jen jediného zástupce. Jejich bubeník se omlouvá, protože zbytek kapely má problém s celníky a nestačí se dopravit na festival.
NERVOCHAOS jsou brazilští veteráni z poloviny devadesátek. Dle nejlepších tradic své země kombinují ten nejzlejší pralesní death metal s thrashem a tento den jde o první kapelu, která zní po hudební stránce nadmíru zajímavě. A vlastně nejen hudebně. I vizuální styl stojí za zmínku, zvláště, když má jejich maličká kytaristka na sobě tolik makeupu, že jí při hraní odpadává. Když se pohne, vypadá to trochu, jakoby sněžilo.
Následně přichází dominance Japonska. Pro mě osobně tři japonské kapely naprosto opanovaly festival. PALM do lidí házejí granát z pravověrného hardcoreu a japonské syrovosti. Valivé, téměř sludgové pasáže rychle přecházejí do intenzivních rubanic, které si nezadají třeba s takovými RINGWORM, ale dají se tu vystupovat i znaky velmi obhroublého rock’n‘rollu. Nasazení nevídané. Naživo rozhodně kapela dne.
Původem Chilští CRIMINAL mají ten večer svého kytaristu ještě v LOCK UP. Nenechte se ale zmást: CRIMINAL valí pravověrný vysokoobrátkový thrash metal a ze směru moc neuhýbají. Nesmlouvavost a energie, po trochu unylejším počátku a následně bombě, jakou byli PALM, to začíná vypadat na solidní jízdu.
A ani další kapela nemůže zklamat. Starý hnijící death metal v rukou mladých kluků z Ameriky. Oddanost legendám lze více než slyšet a stejně tak jejich mladický tah na branku. Headbang riffy a heroická sóla. SKELETAL REMAINS zahráli set jako z učebnice oldschoolu. A protože se člověk někdy musí i najíst, vybírám si volno při DEAD INFECTION. Všímám si však, že jejich bubeníka, zmítajícícho se v podivných křečích po nedohraném setu, odváží záchranka.
A to už nastupují hlavní stars. All star kapela VENOMOUS CONCEPT nasazuje set, který je plný brutality a odlehčení současně. Banda složená ze členů BRUTAL TRUTH, NAPALM DEATH, NUCLEAR ASSAULT a dalších smeček rozjíždí punkem nasáklý brutální hardcore a je to skvělé shledání. Pokud jste si mysleli, že po tom, co se před dvěma lety na Obscene Extreme loučili s kariétou BRUTAL TRUTH, se už nesetkáte s dvojicí Dan Lilker a Kevin Sharp, tak jste se zmýlili a bylo to shledání až dojímající. Ale teď slzy stranou, hlavně Kevin Sharp to při koncertu rozjel v takových obrátkách, že jsem to nikdy dříve neviděl. Tady šlo o jedinou věc, koncert si po všech stránkách užít. Kevin se pitvořil, nechával zpívat publikum, běhal po scéně téměř s dětskou infantilní radostí a koncert byl díky tomu naprosto boží.
Trochu se stydím, ale většinu INCANTATION jsem prokecal. Když jezdíte na Obscene pravidelně, je to jako v rodinném prostředí - tu vás někdo vidí a chce se podělit, co se za ten rok stalo a tak se stane i to, že prostě pro set staro-školského death metalu proletí kolem vás, že ani nevíte jak. Stíhám jen chvost hnilobného setu, který značně polevil v nastavené rychlosti. Však to pak LOCK UP vrátili do patřičných kolejí.
Další superkapela na scéně. A opět v její sestavě Shane Embury a Kevin Sharp. Mimochodem Shane si to v jeden den střihnul hned třikrát, protože samozřejmě hobloval i v BRUJERII. Poprvé vidím LOCK UP s Sharpem za mikrofonem a sedne to sem jako prdel na pověstný hrnec. Natlakovaný koncert jistí zezadu obrovitá postava legendárního Nicka Barkera, jehož sledování je opravdu velkolepým zážitkem. Jeho obrovské tělo rezonujcí kolem baterie bicích od druhé skladby odpařovalo vlhkost takovým způsobem, že působilo jakoby tenhle obr doutnal a každou chvíli měl vybouchnout. Závěr setu si stihnul podruhé zahrát i kostěj Linker
Metalová princezna zvaná Joel Grind přivezla opět čerstvou sestavu svých TOXIC HOLOCAUST a nezstavitelná mašina zvaná Charlie Bellmore na postu kytaristy je skvělá volba. Sám Joel u basy a dohromady skvělá sprcha naspeedovaného thrashe a punku. Živě naprosto bez chyby, rychlé zběsilé a přitom parádně zahrané. Jak se tento den pomalu rozjížděl, tak jeho chvost skutečně stojí za to.T ahle hudba působí jako explozivní energiťák smíchaný s absintem.
U BRUJERIE jsem si jen pokládal otázku, zdali vedle Honga stane živě i Hongo Jr., tedy Nicholas Barker, a obrovská maskovaná postava u bicí soupravy ke mně hovořila jasně. Co k této kapelce ještě dá napsat, jejich sety vypadají dost podobně, takže opět měli amazonku, opět se máchalo šavlema, navíc byla snad jen trička s Trumpem, který má mačetu v hlavě, a nezbytná agitka s tím související, vždyť aktuální turné této skvadry se jmenuje „Fuck Donald Trump Tour“.
A co bude dál? Létající kmen. Ty se nesou v chirurgickém směru. Je jasné, že tady se bude všechno léčit jehlama, hákama, případně pilkou. První pacient na kolečkovém křesle prochází mozkovým experimentováním a následně je pověšen. Rozverná paní, která přichází poté, je rozverně otevřena, střeva vyházena a mrtvola pověšena a navrch znásilněna. Pak tu máme siamská dvojčata, takže pila a pak standardní recept, pověsit je vejš, ať se houpaj.
Po klaunovi už nic nepřekvapí. Nebo možná že jo. Sultánův S&M PROJECT letos opět posunul hranice. Slečna v kápi na počátku čte z černé knihy o rituálech. Opět to vezmeme stručně. Dvě holky a jeden Sultán, to je ten co má rozříznutý penis a v šourku tak velký piercing, že bych ho i já mohl nosit jako náramek. Nejdříve se močí do takové pěkné mísy, pak Sultánovi otevírají žíly a on krví cáká na dvě holky, co si spolu užívaj u jeho nohou. Pak čůraj holky. Pak to lejou do sklenek, které se nabízí publiku. Publikum se baví. S gestem „ne, raději knihu“ a s výrazem ve tváři „děkuji, já už dneska chcanky měl“ odmítá, ale několik odvážlivců se přeci jen skleniček ujímá. Jaký byl pak jejich další osud, mi není známo. Problém je ten, že Sultán stále krvácí a trochu bledne, pak modrá, pak zelená a pak zase bledne. Odešel po svých. Takže respekt a jde se spát.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.