Budíček s kapelou RAMIN KUNTOPOLKU, která má jen dva členy v nástrojovém obsazení bicí + megafon. Sestava bicích ohlodaná na kost. Písničky na přání. Neuvěřitelné hlasové kreace. Po nich GRID. Vysoké otáčky v grindovém motoru ze Švédska to přece špatný bejt nemůže. Zpěvák neustále v pohybu, bicí, kytara a zpěv, čitelné riffy krouhají areál na malé kousky.

Další Briti na soupisce jsou FEMINE. Syroví, přímočaří, rychlí a grindoví. Zpěvák lítá po scéně jak zbaven svéprávnosti za doprovodu grindu a fastcoreu. Toto ráno je velmi výživné a ve stejném stylu se pokračuje dále.

O nizozemských KORPSE se hodně mluvilo už před setem. Mladá kapela, poskládaná ze zajímavých figur, které má člověk možnost vídat na OE s určitou pravidelností. Ať už to je Marten van Kruijssen (HOUWISTER, BEHEADED) nebo Mart Wijnholds (DR. DOOM, TEETHGRINDER). Jejich death metal je plný slamu a surovosti, bubeník Marten se svým bujarým atomovým hřibem na hlavě je jako vždy vděčnou postavou kapely, hlavně ke konci setu, když už se stává jednotvárným.

Ke scéně se vracím ve chvíli, kdy publikum rovná australský buldozer WRETCH. Na počátku mají sice trochu prázdnější hlediště, ale to se rychle zaplňuje. I já nacházím zalíbení v jejich pojetí klasického grindcoreu až při druhém setkání.

Set domácích MINCING FURY živě naprosto skvělý. Do zamračeného popoledne vnesli pořádný kus grindového sluníčkářství a nasazení, které vyhecovalo publikum k zatím největšímu pohybu dnešní den. Reefovi sice už vlasy prokvétají stříbrem, na jeho nasazení se však nic nemění. Pod scénou už je celkem husto a to tak, že i kytarista s bezdrátem vzdává pokus se prodrat hustým davem před pódium.

DECAYING PURITY jsou dobře odvedeným brutal/deathmetalovým řemeslem z Istanbulu, byť v mantinelech průměru. Na jejich set však rychle zapomínám u jednoho z nejlepších vystoupení dne. Japonsko se svými zástupci SPEED NOISE HELL potvrdilo i dnes svoji nadvládu nad OEF. Sympaťáci, kteří jdou do všeho po hlavě, byť před setem za scénou cvičili jógu. Zpěvák má na gatích červenou nášivku ČSSR, to by mohla být zajímavá historka, kde se taková věc objeví na potrhaných gatích japonského hardcoreu. A jejich set? Neskutečné nasazení, které dokáží snad opravdu jen Japonci, při první skladbě oba zpěváci házejí šipku do lidí a pod scénou tráví většinu času. Téměř neustále se kolem nich tvoří circle pit, což jednoznačně bude vytrvalostní rekord tohoto festivalu. Uvřískaný crust/hardcore. Nechápu, jak takové nasazení zvládli. Vypadají tak na pětatřicet, takže některým členům bude už k padesátce.

Američtí SHACKLΣS pokračují v nastolené řežbě. Power violence s nasupeným grindcorem té nejvyšší jakosti. Sypanice, rezavé riffy a nepolevující tempo. Další kapela, která kombinuje mládí a to nejlepší z grindcoreové klasiky.

Po nich přichází odlehčení od neurvalého grindcore. Domácí pornogrindový trojlístek SPASM. Nic se vlastně nemění, snad jen krom bubeníka. Nestárnoucí hitovky jako „Bjůtifl hjumn tojlet“ nebo „Masturbejšn oukej oukej“, chřestění basy, boratky na scéně i pod ní a hlavně obrovská porce masek a bavících se lidí. Hudebně mě to míjí, ale obscínský kotel u této kapelky opravdu stojí za to.

Domácí scénu zastupují i další hrající, kterým není nikdo jiný než kultovka zvaná GRIDE. Jejich nesmlouvavý grind/hardcore už jsem viděl tolikrát, že podléhám kručení v břiše a poslouchám z povzdálí. Stejným způsobem si užívám bubenickou techniku u DEFEATED SANITY a opět se nestačím divit, kolik precizní techniky lze napěchovat vedle toho nejkanálnějšího hrubého vokálu.

WARWOUND vyznávají přesný opak. Žádné složitosti. Britský punk má na Obscene Extreme dlouhou tradici a to zvláště, pokud je u mikrofonu zpěvák Rat z VARUKERS. Tenhle týpek mi vždy dokazuje, že i po čtyřicítce s panděrem se dá postavit číro a udělat show, kterou mohou závidět o dvě generace mladší kapely. Set si užívá plnými doušky.

Další All star band je na světě a svoji premiéru si odehrál právě na Obscene Extreme. Tentokrát nic ve stylu LOCK UP nebo VENOMUS CEONCEPT. A kdo že to je? Karl Willetts (BOLT THROWER), Frank Healy (BENEDICTION, SACRILEGE), Andy Whale (ex BOLT THROWER) a Scott Fairfax (ex LIFE DENIED, BENEDICTION). MEMORIAM do sebe stáhli hvězdou sestavu pro to, aby hráli starý hnilobný, trochu umolousaný death metal a ten také hrají. A to se vede na sto procent. Hlavně po WARWOUND a DEFEATED SANITY jde o vítané atmosférické uklidnění.

Hardcoroví DEATH SIDE jsou z japonských kapel nejslabší, což stále znamená, že vysoko nad průměrem, neboť letošní ročník japonské kapely bez milosti opanovaly. Samotné je trochu překvapuje divokost obscenského publika. Zpěvák je v rámci divočení hned několikrát stržen pod scénu a jeho projev je o poznání topornější, než SPEED NOISE HELL, kteří se s tím nemazali a šli do všeho po hlavě.

Návrat grindcoreových legend zvaných INSECT WARFARE je hodně očekávanou událostí. Zvláště, když má v tomto ohledu Obscene Extreme jistou exkluzivitu. S jejich nástupem se opravdu zvedá grindcoreová bouře, která nemilosrdně kosí vše, co jí stojí v cestě. Škoda snad jen toho, že zpěvák Rahi se často chová jako idiot.

O poslední japonské kapele v soupisce panovaly už před setem legendy. MELT BANANA. "Prej budou jen dva. Prej budou mít automat. Prej to bude stát za hovno." MELT BANANA postavili na scéně velkou hradbu z aparátů a následně zpěvačka vzala ufo ovladač k ovládání světa a zažehla industriální apokalypsu. Kytarista neustále přepíná pedály, trochu působí jako baletka s kytarou, do toho neustále pidliká na kytaru a vše ostatní se spouští přes midi controler, který má na ruce a zřejmě i tím, jak s ním máchá, ovládá jednotlivé smyčky. Prostě japonská černá magie a technika v jednom, do toho taneční inferno a jeden z nejoriginálnějších setů za tento rok.

Je zvláštní to říci, ale EXTREME NOISE TERROR jsou vlastně návratem do bezpečného světa z výletu na cizí planetu, kam mně MELT BANANA odhodili. Nestoři britského špinavého hardcoreu nezklamali. Hned začátek se nese v jiskřivém duchu a na scéně skáče velké množství lidí. Energií naditý set, plný přímočaré energie, hned v úvodu provází situace, kdy nepozorní Obscene crew považují jediného původního člena Deana Jonese za nečlena a snaží se ho vyhodit ze scény, protože je na ní nějak podezřele dlouho. EXTREME NOISE TERROR se postarali o přímočarý nálet, Jones se jako vždy po scéně potácel jako gorila křížená s otcem ze Zemanovy Studny a lidi kolem něho lítali vzduchem. Pro mě skvělý závěr dne. Ano přesně tak, na následujících VADER jsem chyběl. Přišel jsem o něco?