PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední den mě na scénu vytáhlo až slovenské JAKUBYSKO. Slušně frčící thrashující fastcore říznutý power violance, skladby pod dvě minuty. Naprosto skvělý vstup do posledního dne. A nastavená laťka se nepodlézá. Dánští PISS VORTEX vyznávají techničtější, špinavější, ale minimálně stejně brutální cestu. Hned s další bandou se ocitáme za mořem a také se trochu zvolňje rychlost.
Američané 908 představují nahrubo namletý grindcore ve středních tempech, ale po delší době začínají nudit. A proto je tu PRŮMYSLOVÁ SMRT, letos ji Anděl v kategorii hardcore-punk utekl jen o kousek a musím poznamenat, že jejich poslední deska „Invaze změn“ si rozhodně v rámci přímočarých naspeedovaných kapel pozornost zaslouží. Živě jde o skvělé provzdušnění areálu v rytmu hodně rychlého punku.
TERRORDOME jsou trochu unylou variací na thrash a ATTACK OF RAGE jsem viděl už mnohokrát, takže si dopřávám oběd a přicházím až na BODYFARM, ale zjišťuji, že místo nich se za bicí soupravu nakýbloval šlachovitý kytarista ze SHACKLΣS a vepředu je jejich basák s kytarou na hrudi a hlasem posazeným proklatě nízko. Společně hází pod sebe jeden grindcorový granát za druhým. Vlastně pro mě asi lepší než původně ohlášený brutal-death. Následuje další pauza, při které ze scény proudí italský goregrind.
Amíci SACRIFICIAL SLAUGHTER mě ke scéně opět přikovají, jejich přísná deathmetalová smršť je parádní vykročení do cílové rovinky festivalu a i následující WAR MASTER jdou stejnou cestou. V jejich středu jsou k vidění dvě známé figury ze včerejška, a těmi jsou Rahi a Dobber z INSECT WARFARE.
Po těchto mordpartách je zapotřebí trochu nadhledu a s tím přicházejí němečtí rošťáci EXCREMENTORY GRINDFUCKERS. Scéna opět ožívá maskama, střílí konfetová děla, hrají se německé častušky a grindem zbroušené dacnefloorové oplodňováky jako „No Limits“ od 2UNLIMITED. Původně jsem chtěl projít distra, ale párty faktor při této sebrance se začíná nebezpečně blížit SPASM a to tě prostě sežere i když nechceš. Bordel na scéně a pod ní, nafukovací zvířátka lítaj vzduchem.
SKULLHOG reprezentují přesně to, co na Obscene míjím. Unylá deathmetalová nuda, beztvarý projev, žádná energie. Naštěstí hned po nich jsou tu španělští AVULSED s porcí řádně nadupaného death metalu. Dave Rotten neztrácí ani po letech nic ze svého charisma a kapela nic ze své přesnosti. Konečně přísný death metal, navíc konečně s basou, která opravdu zní jako basa a je snadno čitelná.
Po nich přichází one man show v podobě sudovitého Američana Shauna LaCanna. Jedna kytara, jeden mikrofon a jedno cédéčko s bicíma a basou. Tedy PUTRID PILE. Brutální death metal, za kterým je jediný člověk. Vlastně mám rád to, jak je tenhle týpek na scéně sám a ustojí to. Mám rád jeho zabijácký riffy, které živě soustředěně střílí do publika. Co mě trochu vadí je nedostatek energie, kterým tenhle set třeba v porovnání s předchozími AVULSED prostě trpí.
jsem neuvěřitelně rád, že v poslední den dal Čurby do programu umaštěný rock’n’roll typu GEHENNAH. Špína, chlast, za bicími blonďatý viking, který sedlá harleje a na bicí hraje v kovbojských botách. Kytarista sice vypadá jako ošklivá ženská, ale sází heroický sóla a jednoduchý riffovky, který šlapou jako málokterá kapela před tím. Zpěvák všechno možný jen né sexy a texty hlavně o chlastání. Kéž bychom tu místo Kabátu měli tyhle švédské zabijáky.
DEVOURMENT program stočili zase zcela jinam. Jedna z nejvýraznějších kapela slamming death metalů mě ale dnes nebere. Bubeník sice přibíjí k zemi, ale vše ostatní mě vlastně nudí. Na tohle dnes nemám náladu. O vystoupení ROTTEN SOUND se hodně špekulovalo. Bubeník si na festu zlomil nohu a tak ve vzduchu visela otázka, zdali budou nebo nebudou hrát. Nakonec hráli zkrácený set a velký respekt alespoň za to. Pravačka zdrátovaná, takže na kopák jen s levou a ta smrt v očích není rozhodně hraná.
Finská bruska svým setem jen potvrzuje, co musí být každému fanouškovi žánru jasné. Oni jsou špička grindcoru. I se zlomenou nohou se jednalo o vyhlazovací akci, ve kterém bylo vše, co mám z toho žánru rád. Sypačky, houpačky, syrovost a skvělej Keijo Niinimaa v popředí.
Ovšem pak přišlo něco, co bych nečekal. SODOM už jsem párkrát viděl a jo, bylo to celkem fajn, ale Obscene Extreme jim sednul ohromně. Zvuk křišťálově čitelný. Začátek s novinkou „In WAR And Pieces“ otevírá první stránku thrashmetalové učebnice, kterou tu němečtí veteráni kázali. Nádherně zahraný thrash klasického střihu - prostě nádhera. Atmosféra elektrizující. Nikdy bych si nemyslel, že mě tihle dědci dokážou takhle semlít. Všichni jsou navíc v naprosté pohodě. Angelripper vždy načne pivo a pošle ho dál do davu. Vystoupení tvoří průřez vším možným od „Outbreak od Evil“, „Blashphemer“ až po novější vály typu „Sacred Warpath“. Ven jsou i „altešůle“ osmdesátkové zářezy jako je „Nuclear Winter“ nebo „Agent Orange“. Když publikum skanduje „Lemmy! Lemmy!“ putuje mikrofon o dvacet čísel výš na stojanu a SODOM vyšvihnou cover „Iron Fist“. Čítankovej thrash a pro mě strop festivalu, zkátka už nic nemohlo bejt vejš.
CATTLE DECAPITATION tu nově stojí i s druhým kytaristou a do lidí pumpují zvířecí deathmetalovou zběsilost. Zvuk je možná i díky další kytaře mnohem méně přehledný, ale nálet to je jednoznačně větší než SODOM. Po tom jak SODOM měli zvuk vyžehlený a průzračný je pro mě nyní tohle chaos, který se těžce zpracovává. Začátek obstarávají skladby jako jsou „Manufactured Extinct“ nebo „The Prophets of Loss“ z posledního alba „The Anthropocene Extinction“ a je to jen začátek setu, který mě rve hlavu, syrovost v technice, která nepolevuje. Ačkoliv mě to mrzí, po CATTLE to balím a tradá do Plzně. HELLBASTARD snad někdy jindy a GUST příští týden na Fluffu!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.