PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsem opět na Rokycanském letišti, tráva je mokrá, zelená a kolem sebe slyším italštinu, francouzštinu, němčinu i ruštinu. Co se to děje? Přichází Fluff Fest. Lidé se pomalu scházejí a s mírným zpožděním ve stanu vykopává první kapela. Ukrajinci už mě mnohokrát překvapili v tom, jakou jakost jejich kapely v hardcoreovém ranku mají, a u ELEPHANT OPINIONS mohu opět jen tleskat. Důrazné screamo až na dřeň. Mohli bychom závidět, ale jsme na Fluffu a závist se zde nenosí. Při jejich setu mi Petr z Pure Heart Records šušká do ouška, že má novou kapelu a za chvilku otevírají Psy Tent stage. To, co neřekl, je, že k sobě přibral Marka z THEMA ELEVEN, a řve do mikrofonu tak, že to dělá v mozku fašírku. Zbytek je pomalý, ponurý, apokalyptický, snad jen basák by měl držet tuhle vlnu s kapelou a ne hrát nějaký vyfikundace. Jinak u FLIGHT 665! palec nahoru.
Druhou kapelou ve stanu jsou THE SEEKER, jejich kytarista má proslov o šikanování ve škole s tím, že si zažil svoje, protože už na základce byl tlustej. V první řadě se díky tomu cejtím privilegovaně a tak si užívám chvíle, kdy nemusím zatahovat panděro. Jejich bordeloidní rychlej hardcore řádně zametá podlahu. Máme tu první kotel. Po nich tu máme LIFE IN VACUUM z Kanady. Parádní rozjezd, hardcore zasazený do rock’n’rollových kolejnic, basa hnětá s bicíma tak, jako málokde. Štve mě snad jen to, jak baskytarista „přehrává výraz“, ale hudba to bohatě vynahrazuje. Tady to kluci trefili do černého.
Oproti nim vypadají kluci z kapely SÝČEK hodně neškodně. Ale jsou to Budějice a ty musím podpořit. Psychedelické, repetetivní, lehce intelektuální. Jindy asi fajn, ale Kanaďani mě naladili na jinou notu. Notu, kterou uspokojují Italové STORM{O}. Zpěvák sice není zpěvák, ale spíš „mluvič“, ale to nevadí, to, co se děje kolem, je agresivní nálož, ve které explodoval hardcore, mathcore a scremo violence. To je přesně ono, chci krev a až se vybouřím, chci VEENU.
Když před pár lety ohlásili VEENA konec, zamáčknul jsem slzu. A teď jsou tady zase. David mi před koncertem říká, že je rád, že si krom utahaných KALLE a NOD NOD může zahrát v nějakém „náletu“. A nálet to je. Minimálně emocionální. Čehokoliv se Verča a David dotknou, to září zlatem. Jestliže před dvěma roky mě rozsekali na Fluffu KALLE, tak letos VEENA. Slyšet to a zemřít. Po VEENĚ ještě mířím do hlavního stanu, kde svůj set dokončují LENTIC WATERS. Noecrust tu narazil do toho nejbrutálnějšího hardcoreového chaosu. Dokončovací kapela svoji úlohu splnila se ctí. Nultý den festivalu jak se patří.
Letiště, Rokycany - 21.-24. července 2016
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.