V posledních dnech nemohu z uší vyhnat tuhle desku, která mi tam vlezla a tvoří dokonalý soundtrack k podzimu. Když řeknu, že jde o bandu kolem Pascala Humberta, někdejšího basáka ze 16 HORSEPOWERS’S, případně WOVENHAND, zasvěcení a poučení teď určitě zpozorní. Poslední deska jeho kapely LILIUM je pro mě esencí letošního sklonku roku. Jakoby naprosto přesně opisovala cestu mrtvého listu, který padá ze stromu, atmosféru současné společnosti, očekávání chřadnoucí přírody před tím, než ji pohřbí sněhové závěje.

Žánrově se samozřejmě najdou vazby na WOVENHAND nebo Nicka Cavea, současně tu ale slyším i epičnost kapel jako YNDI HALDA nebo GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR a písničkářství pozdního období JOHNYHO CASHE. Výrazové prostředky, se kterými více jak třicet let fungující skvadra LILIUM pracuje, vyrůstají z kořenů, které jsou pevně zavrtané do toho nejtemnějšího amerického country a jižanské gotiky. I při jistém minimalismu je sdělení všeříkající. Kdykoliv to poslouchám, přijde mi, že svět kolem zpomalí. Začnete si všímat detailů světa kolem vás. LILIUM v tomhle funguje jako droga, která mění vnímání světa, a je to boží.