A jsou tady zas. Nebo spíš a je tady zas. Už potřetí. Jedno z nejsevřenějších spojení pravověrné elektroniky s tvrdostí a průrazností metalu. Co je nového? Celkem dost! Rémi Gallego začal do své směsice industrialu, dubstepu, djentu, chiptube a mathcoru mnohem více než kdykoliv před tím roubovat živou kytaru a to nejen v tom smyslu, že „přiživuje“ hutnost záseky, ale rozehrává i sólové melodie.

Noví THE ALGORITHM jsou tedy o poznání víc kytaroví a živí. To samé se dá říci i o pestrosti výrazových prostředků. V mnohých ohledech má „Brute Force“ důraznější a drsnější rytmiku, kdy vás místy dvojšlapka zadupává do země jako vykosorychlostní pneumatické kladivo. Na druhou stranu tu Rémi rozehrává i atmosféričtější plochy, které rozmělňují tanečnost a soustřeďují se i na odvyprávění určitého hudebního příběhu. Skladby mají více dějovosti a jsou z mého pohledu méně zbrklé, ačkoliv je celek stále založen na neustálé hudební metamorfóze jak prostředků, tak rytmů, které se neustále proměňují a poskakují.

Jsou tu ale i vyloženě relaxační chvíle, ve kterých se v porovnání s tvrdými nasekanými beaty netlačí na pilu téměř vůbec, jako například skladba „Userspace“, což je v ostrém kontrastu s vyloženě buldozerně nasekanými podladěnými kytarami, například v meshukopíráku „Deadlock“. To jsou dva mantinely, mezi kterými zuří dynamická válka elektroniky a tvrdé kytarové hudby.

Jedna osobní poznámka. Pro mě jedna z nejlepších nahrávek tohoto roku pro sportovní účely. Skvěle se při tom plave i jezdí na kole ;).