OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako minulý rok se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se zaryly do paměti! Dneska to maj doma GOATWHORE, TRIBULATION, SADIST, NEUROSIS, MASTODON, CHELSEA WOLFE.
GOATWHORE – za jednu z mála kapel, která si může okovat ruce a další části těla hřebama, nýtama i pyramidama a nevypadá směšně. Za skvělého frontmana Bena Falgousta. Za staroškolský set, kde se sešlo to nejlepší oldschoolových deathů, thrashů a blacků.
TRIBULATION – za nejlepší líčení festivalu, i pan ABBATH by mohl závidět. Za set, při kterém jsem se pro image nedokázal soustředit na hudbu. Za tanec, při kterém jsem měl pocit, že na scéně předvádí upírští duchové spirituální balet s hindskou tématikou. Za pronikavou vůni vonných tyčinek v prvních řadách.
SADIST- za skvěle odehraný set. Za to, že Tommy Talamanca bravurně zvládá dva nástroje najednou. Za nejvíc sexy mňoukání basy v tento den.
NEUROSIS – za nejlepší koncert dne, za démonického Scotta Kellyho. Za to, ten pocit, že se na Brutal Assault valejvšechny infernální mokřady. Za nesmrtelnou „Locust Star“.
MASTODON - za nejlepší středeční rock’n’roll. Za nadhled. Za bílé třásně na kabátci. Za sóla na reprácích a ve fotokoridoru. Za dlouhé hledání dobrého zvuku.
CHELSEA WOLFE – za hypnotický transcendentální zážitek. Za lekci v holotropním dýchání.
Za skvělou ukolébavku na dobrou noc. Za šamanismus, duchovno a pocit, že nejsme na koncertu, ale na rituálu, který vede perverzní zaklínačka.
Antitop: za všechno to čekání ve frontách
Osobní epic fail: prosral jsem prý skvělý set BRUTALLY DECEASED.
A borec na konec je tenhle týpek, který se s deštěm popasoval po svém.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.