Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! Dnes tu máme PARKWAY DRIVE, MONO, GIJIRU, H2O, ABORTED, ANIMALS AS LEADERS a PLINI.
PLINI – za talent dne. Za instrumentální parádu. Za pohodovost. Za to že při koncertech očumují jiné chčijící kluky a navazují s nimi oční kontakty (a pak se tím ještě chlubí). Za jazzový circle pit.
ANIMALS AS LEADERS – za jeden z vrcholů dne. Za to, že se na sebe při koncertě smějí i mračí. Za souhru, která je nejen slyšitelná, ale i viditelná. Za integrály odslapované na kytary.
ABORTED – za death metalový nálet. Za to že jejich nový bubeník vypadá jako knihomol a hraje jako zbíječka. Za nejlepší death metal dne.
H2O – za melodičnost a písničkovost, která rozbíjela. Za nejbližší kontakt s lidmi. Za pozitivní energii, která donutila i zvukaře skočit šipku do lidí. Za funkční jednoduchost.
GOJIRA- za pochodovost. Za největší koncert dne. Za zvukový válec. Za to, že se publikum proměnilo v oceán plný nafukovacích ploutví.
MONO – Za instrumentální krásu. Za krvácející uši. Za gradace vedoucí do vesmíru.
PARKWAY DRIVE – za největší světelný park. Za ohnivou show. Za smutné zklamané oči Rudiho Ruse. Za les svtělných tyčí, který působil jako by v Jaroměři přistálo UFO.
Speciální dík za vegetariánskou uličku a skvělé jídlo Kabinetní Kantýny.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
