Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! Dnes tu máme PARKWAY DRIVE, MONO, GIJIRU, H2O, ABORTED, ANIMALS AS LEADERS a PLINI.
PLINI – za talent dne. Za instrumentální parádu. Za pohodovost. Za to že při koncertech očumují jiné chčijící kluky a navazují s nimi oční kontakty (a pak se tím ještě chlubí). Za jazzový circle pit.
ANIMALS AS LEADERS – za jeden z vrcholů dne. Za to, že se na sebe při koncertě smějí i mračí. Za souhru, která je nejen slyšitelná, ale i viditelná. Za integrály odslapované na kytary.
ABORTED – za death metalový nálet. Za to že jejich nový bubeník vypadá jako knihomol a hraje jako zbíječka. Za nejlepší death metal dne.
H2O – za melodičnost a písničkovost, která rozbíjela. Za nejbližší kontakt s lidmi. Za pozitivní energii, která donutila i zvukaře skočit šipku do lidí. Za funkční jednoduchost.
GOJIRA- za pochodovost. Za největší koncert dne. Za zvukový válec. Za to, že se publikum proměnilo v oceán plný nafukovacích ploutví.
MONO – Za instrumentální krásu. Za krvácející uši. Za gradace vedoucí do vesmíru.
PARKWAY DRIVE – za největší světelný park. Za ohnivou show. Za smutné zklamané oči Rudiho Ruse. Za les svtělných tyčí, který působil jako by v Jaroměři přistálo UFO.
Speciální dík za vegetariánskou uličku a skvělé jídlo Kabinetní Kantýny.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký s deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
