OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V podstatě zároveň s rozpačitým comebackem dánských mohykánů DENNER / SHERMANN se do heavy metalové služby hlásí nová generace jejich krajanů. Kodaňská úderka IOTUNN vydává EP "The Wizard Falls", které pokračuje ve šlépějích toho nejpravověrnějšího kovotepectví, aniž by ale působilo tak ospale a mátožně jako album "Masters of Evil" od mozkového trustu, který stál za legendární značkou MERCYFUL FATE.
Pětice skladeb je precizním manifestem toho, jak se dá staré řemeslo dělat s novou energií, aniž by se kapela zpronevěřila jeho tradičnímu duchu, aniž by při tom působila jako nudný epigon. O old schoolově plný sound desky se postaral veterán Flemming Rasmussen. IOTUNN staví na hutném zvuku kytar, masivních riffových vozbách, které spojením intenzity a melodiky odkazují k göteborgské škole. Nejsilnějším pojítkem s rezatými heavy metalovými řetězy je vedle (monumentálně) klenutých refrénů především vokál Benjamina Jensena, který je plný dobře trefeného patosu a lehce přepálených výšek.
Kapela se velmi obratně pohybuje tmavým hvozdem rodného žánru, ale nezapře v sobě příslušnost k mladší generaci, pro kterou je heavy metal především zábava a výzva ke hře. Album tak nepůsobí v žádném případě zaťatě. Energii dovede uvolnit v black metalovém kvílení kytar ("Frost"), v sekaném thrashovém laufu, který nechá volně přejít do uvolněných post-rockových motivů (nejlepší skladba EPčka "Given to Explore"). Jinak ale "The Wizard Falls" drží pevnou generální metalurgickou linii - od zjitřené titulní hymny, přes bublavý drive pomalejší "Hammer of Injustice" až po přemrzlou náladu závěrečné hard rockové jízdy "Frost".
Pokud si odmyslíme trochu zbytečně vsunuté intermezzo "Nuclear Winter", je první počin kodaňských metalistů poměrně vysokou sázkou ve hře, kterou hrají mnozí, ale vyhrávají nemnozí. Pokud ji dokáží v prvním regulérním počinu dorovnat nebo dokonce navýšit, rozbíjí bank způsobem, jaký tu už delší dobu chyběl.
Dánská mladá krev ve zkornatělých tepnách heavy metalu.
8 / 10
Vydáno: 2016
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 25:49
Produkce: Flemming Rasmussen
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.