Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pamatujete na zlaté časy thrashingu? Vládly kapely ostré jak břitva, kdo neměl stahováky a nábojové pásy alespoň ve třech řadách, ten jako by nebyl. Jména amerických veličin jako SLAYER, METALLICA nebo MEGADETH vylepšovaly německé smečky KREATOR, SODOM a samozřejmě také hlavní aktéři našeho povídání - DESTRUCTION. Kultovní vinily už asi zůstanou nepřekonány, přece jen „svět se hnul”, řečeno slovy pistolníka Rolanda putujícího k Temné věži, neznamená to ale, že by skupina neměla co říct současným metalistům. Zakladatelé stylu mohou stále vyučovat.
Ten „správný” Destruction si nelze představit bez blonďaté mařeny majitele pizzošky, basáka a řvouna Schmiera. Hlavně jeho přítomnost mohla odstartovat slavný návrat kapely v kulatém roce 2000 s deskou "All Hell Breaks Loose". Nahrávalo se, trošku překvapivě, ve studiu Abyss pod taktovkou Peter Tägtgrena a skupina bez obav vkročila do stejné thrashové řeky s moderním zvukem a nenásilným roubováním nového na tradiční žánrové postupy. A podle formulky - neměnit vítězní tým - zůstala celá sestava stejná i na novince.
Ta je o malinko tradičněji pojatá. Obal evokuje fošnu "Infernal Overkill" z pětaosmdesátého roku a zpátky máme i Šíleného řezníka v póze vášnivého dřevaře a zastánce deštných pralesů. Materiál je svižný, plný žánrových klišé, jak hudebních, tak textových, od vybrnkávaného úvodu "Days Of Confusion" nenechá vydechnout, riffuje se jak o život, Schierův skřehot řeže v uších - tak to mají mazlíčkové Antikrista rádi, tak to má být. Subjektivně největší hitovkou (rozumějte v headbangers mantinelech) se mi jeví devítka "Godfather Of Slander".
Proč tedy to závěrečné bodování? Byť nedám dopustit na první řeznická alba, bral jsem od Schmiera jako logický vývojový krok jeho další skupinu HEADHUNTER, se kterou vydal (spolu s mistrem účinkovalo bubenické eso Jörg Michael a kytarový boreček s kouzelnou přezdívkou Schmudel) tři skvělá alba. Návrat k tradičnímu thrash metalu beru jako krok zpět a volám: “Chci nové album Lovce lebek!!!” A Pizzaschmier to nevyloučil…
P.S. Závěrečný vtípek, kdy od 12 do 65 skladby jsou jen několikavteřinová ticha a až jako 66 track následuje ukrytý bonus, bych si klidně odpustil.
Poctivá thrash metalová deska. Vrší sice jedno žánrové kliše přes druhé, přesto se dobře poslouchá a je takovým roztomilým ohlédnutím zpět. Nic světaborného ale nečekejte, není to účelem.
6,5 / 10
1. Trash´Til Death
2. Nailed To The Cross
3. Dictators od Cruelty
4. Bullets From Hell
5. Strangulated Pride
6. Meet Your Destiny
7. Creations of The Underground
8. Godfather of Slander
9. Let Your Mind Rot
10. The Heretic
11. Days of Confusion
Day Of Reckoning (2011)
D.E.V.O.L.U.T.I.O.N. (2008)
Thrash Anthems (2007)
Inventor Of Evil (2005)
Metal Discharge (2003)
Alive Devastation (2002)
The Antichrist (2001)
All Hell Breaks Loose (2000)
Cracked Brain (1989)
Live Without Sense (Live) (1989)
Release From Agony (1988)
Mad Butcher (1987)
Eternal Devastation (1986)
Infernal Overkill (1985)
Sentence Of Death (1984)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 42:10
Produkce: Peter Tätgren, Schmier a Mike
Studio: Abyss (SWE)
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
