Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Master Of Graveyard Torment (bicie, vokály) a Coqueror Horus (gitary, vokály) sa so svojím prvým demom hlásia z Lexingtonu v Kentucky. (Pri spomenutí tejto lokality mi v hlave začne hrať úvodná skladba z „Justified“, ale s tým sa dá žiť.) Že po ňom siahli poľskí strážcovia temného plameňa ozajstného metalu ani neprekvapí, stačí vidieť pseudonymy tvorcov. Ak sa vám pri nich v mysli vynára napr. kanadský kult BLASPHEMY, triafate do čierneho.
Zúrivý, výbušný, divoký black/death metal vás miestami vráti až kdesi do 1. polovice 80. rokov k BATHORY a HELLHAMMER, a vo vyšších otáčkach sa v histórii extrémneho kovotepectva dostanete do tých „novších“ čias, ktoré reprezentujú BEHERIT, SADISTIK EXEKUTION alebo PROFANATICA. Skôr minimalistický, melódiami opovrhujúci rezavý rachot s ohavnými (dis)harmóniami, výhražne krákajúcim revom a atmosférou zmaru, pekla a násilia. V rámci žánru solídna vec, hlavne ak vás bavia hulvátske, rúhavé, poslucháčsky neprívetivé black či black/death metaly z prevažne amerických, kanadských a austrálskych pekelných dier, inšpirovaných starou ponurou Európou.
6 / 10
Vydáno: 2015
Vydavatel: Godz Of War Prod.
Stopáž: 13:17
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.