Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokračujeme v zvestiach z poľského chrámu pravovernej metalovej temnoty. Táto je o tom, že v bangladéšskej Dháke od roku 2014 v zložení Mal’akh (basgitara), Impaler (bicie) a Krypthpoth (gitary a vokály) pôsobí teleso s názvom SERPENT SPELLS. Štvorskladbové EP „Mantras Within Ascending Fire“ je ich debutom a počujeme na ňom spolok, ktorý by v dnešnej dobe „exotickým“ pôvodom ohúril asi už len niekoho, kto podniká prvé nesmelé kroky na pôde extrémneho metalu, a preto stavia hlavne na hudbu.
Atmosféra úvodných tónov nás na chvíľu prenesie do atmosféry starého Bengálska a pri tónoch tradičnej indickej hudby v podvedomí zacítite možno aj vonné tyčinky. Tie však čoskoro vystrieda výrazný zápach síry a vyvalí sa na vás rozhodne nie beznádejná zmes death a black metalu raných 90. rokov. V rýchlych, naklepaných a temne zlostných pasážach dokonca počujem čosi ako ozvenu smrtiacich švédskych kultov typu GROTESQUE, v pomalších partoch a ponurých harmóniách si zase možno spomenúť na black metal tak, ako ho hrali NECROMANTIA či MYSTIFIER. Dobrý dojem robí hutný oldschoolový zvuk a prskajúci, jedovatý vokál. Rodnú krajinu SERPENT SPELLS by ste v ich hudbe hľadali márne, ale mám pocit, že by tam v tomto prípade bola navyše.
6 / 10
Vydáno: 2016
Vydavatel: Godz Of War Productions
Stopáž: 19:22
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.