Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok 1984 byl pro heavy metal nepochybně velmi důležitým, vždyť heavymetalová revoluce v té době vrcholila. V onom roce vzniklo mnoho slavných kapel, z nichž mnohé, které fungují až dodnes, mají na kontě kolikrát i několik živě nahraných alb. Namátkou třeba CANDLEMASS (pět), STRATOVARIUS (pět) nebo RAGE (čtyři). Jak smutně vedle toho zní příběh tuzemského TITANICu, který, ač zrozen ve stejném roce a disponující bezpochyby stejnými kovovými kvalitami, si svůj první živý záznam na své konto připisuje až letos, tedy v čase svých dvaatřicátin, po pohnuté historii, pošramocené především zavilou komunistickou bestií a vším, co odepřela českým, moravským a slovenským zemím.
Ale dost nářků (které si nicméně v podobných souvislostech neumím odpustit), přejděme k současnosti. Ta se v případě brněnského parníkovitého tělesa, jak už bylo naznačeno, nese ve znamení živého záznamu „Metalovej svátek živě“, a přináší vskutku šťavnatý a radostný pohled na aktuální akcie kapely. Tu v mezičase za bicími definitivně posílil Martin „Marthus“ Škaroupka (jinak samozřejmě CRADLE OF FILTH) a formu, kterou představila na posledním studiovém albu „Double Time“, si zjevně přenesla také na koncertní pódia, o čemž čerstvá nahrávka vypovídá víc než přesvědčivě.
Nahrávalo se v prosinci loňského roku na 5. ročníku Metalových Vánoc v brněnském klubu Semilasso a záznam zde pořízený je vskutku hodný přízviska „pravý metalový koncert“. Na ploše téměř osmdesáti minut stihne TITANIC přehrát celý svůj legendární debut „Metal Celebration“ a některé další vybrané skladby, přičemž výsledný dojem je naprosto devastační. Mimořádně povedený zvuk, který ovšem nepostrádá jakousi živelnou „neučesanost“, perfektní instrumentální výkony a podobně skvělý a přesvědčivý výkon Zdeňka Černého za mikrofonem. Za zvláštní zmínku stojí i obsluha bicí baterie, protože z nahrávky doslova vyčnívá, jak moc jí (a kapelu samotnou) „Marthus“ nakopává k lepším a ještě lepším výkonům (za všechny třeba skvělá neoriginální sypačka v „Ábelovi“).
Když si k tomu přidáte i poměrně bohatý booklet, plný fotografií a především textů ke všem zaznamenaným skladbám (což vlastně rovněž splácí jeden z dluhů kapely vůči jejím fanouškům), je jasné, že onen „metalovej svátek“, vzývaný v názvu alba, se v jeho řádcích skutečně odehrává, a že TITANIC mají zatraceně na to, aby nám takových svátků zařídili ještě víc. Koneckonců, napovídá tomu i nálada, která se kolem skupiny v očekávání říjnového klubového turné vznáší, a která mi silně připomíná onu příchuť roku 1989, kdy album „svátečního heavy metalu“ vyšlo původně a rázem ho bylo všude plno. Doražte do klubů, až k vám přirazí brněnský metalový parník, zcela jistě to bude stát za to. „Metalovej svátek živě“ na to!
1. Ďábelská mumie
2. Mistr čas
3. Chaos 20. století
4. Netvor AIDS
5. Figurína
6. Hráč
7. Zrcadlo
8. Chlapi sobě
9. Ábel
10. Tchýně
11. Démon
12. Bludnej kruh
13. Železná panna
14. Simulant
15. Metalovej svátek
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký s deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".