Vlastně nevím, čím to je. Možná tím, že jsem nikdy INSOMNIUM nevěnoval větší pozornost, což změnila až velmi obstojná minulá deska „Shadows of the Dying Sun“. Možná tím, že SENTENCED jsou šest stop pod drnem, CHILDREN OF BODOM se prochlastali do mátožné sebeparodie, AMORPHIS obloukem obcházejí to, co je kdysi dělalo fascinující kapelou... Nevím. Každopádně nová deska finských veteránů INSOMNIUM pasuje tuhle kapelu bez problémů do první ligy severského melodického metalu a po delší době ve mně vzkřísila vášeň pro tuhle specifickou odrůdu, která se v zemi tisíce jezer zrodila na pomezí doomu, death metalu, black metalu, folklóru a NWOBHM.
Nehledejme v tom žádná velká kouzla. INSOMNIUM na „Winter´s Gate“ nepůsobí dojmem demiurgů a vizionářů, ale rozhodně do něj obtiskly pečeť kapely, která se lety vyhrála a zkrotila severská klišé do dokonale funkční formule. Je skutečné potěšení slyšet po čase desku, kterou tvoří jediná skladba utkaná ze sedmi částí, které fungují samy o sobě, ale zároveň do sebe hladce zapadají na ploše celé desky. Struktura neskýtá nic převratného, ale funguje jako dobře promazané soukolí. První dvě skladby představí dva hlavní nosné motivy, oba ostře říznuté pagan pompou a blackově nabroušené tak, aby zanechaly dostatečnou jizvu v paměti. Prostředek alba je variuje, od extrémních poloh, přes progové plochy až do zklidněné akustiky s meditativními sbory mytologické rady starších. Závěr alba se pak z poklidnějšího usebrání navrací k průraznějšímu zvuku a pompéznímu shrnutí všech leitmotivů nahrávky.
Ačkoli „Winter´s Gate“ nabízí poměrně široký rozptyl poloh, kapela ve všech působí maximálně soustředěně. Deska sedí pevně na zadku, i díky solidní a hutné produkci s ucházející zvukovou dynamikou. Sound je robustní a zároveň vzdušný natolik, aby si poradil s nápory čisté metalové energie a v závěru ponechal i dost prostoru pro orchestrální doprovod. A navzdory tomu, že tu nenarazíme na vysloveně rafinované nápady v propojování skladeb, všechno má své přesně zvážené místo. Album pracuje s velmi specifickou ponurou atmosférou, která se vsakuje do baráže riffů i melancholických sborů. „Winter´s Gate“ díky tomu hladce plyne a nikdy neztrácí jasný směr. Nejchytlavější místa jsou právě ta, kdy se deska přihlásí ke své páteři - dvěma riffům, které i při své jednoduchosti dokáží velmi rychle nastolit vznešeně sklíčenou náladu. Člověku tak z paměti vyplave příjemná reminiscence na opus „Light of Day, Day of Darkness“.
INSOMNIUM jsou věrnými odchovanci finské melodické školy, kteří ani v nových časech nepůsobí jako parta choroši zarostlých skřetů z minulosti. „Winter´ Gate“ v sobě má staromilské zaujetí, ale i grácii a současné ostří. Pokud vám připadá, že se ve Finsku už nedestiluje ta řízná a čistá esence melodické deprese, která umí mrazit i hřát v útrobách, zkuste INSOMNIUM. Čtyři parchanti z Joensuu to v sobě prostě mají.