Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ani sa to nezdá, ale deathmetaloví ukrutníci z dánskeho Silkeborgu sa albumovo odmlčali až na štyri roky, počas ktorých o nich bolo počuť menej, než by im patrilo. Aj fakt dobré dánske bandy to mávajú takto dosť často, možno hlavne preto, že akosi kašlú na to niekam sa tlačiť. Novinka DAWN OF DEMISE ale vyšla u Unique Leader, to by ich nakopnúť mohlo, aj keď tiež len v prípade, že sa im zachce trochu máknuť na veci. Každopádne by na hociktorom festivale zameranom na tvrdé jadro kovu smrti patrili k tomu lepšiemu.
Dosť teórií, štvrtý album DOD prináša jedenásť skladieb, zvukovo veľmi štýlovo a príjemne stvárnených, hutné, kopajúce 90. roky, žiadna cvrlikajúca umelina. O hudobnom zameraní skupiny som už čo – to popísal minule, aktuálne teda hlavne skonštatujem, že na tomto albume sú definitívne späť nedocenení priekopníci európskeho BDM – samozrejme je reč o INFERNAL TORMENT, ktorých debut pred vyše 20 rokmi stanovil nové hranice extrému. V DAWN OF DEMISE je dnes už len vokalista tejto legendy, ale pri správnom vedení spoluhráčov aj Scott Jensen stačí na to, aby „The Suffering“ znel ako nasledovník „Man’s True Nature“ s menej oplzlými a rozzúrenejšími textami. Vokálne je to rovnaká ukrutnosť ako kedysi, hudobne do priamočiareho, ale prepracovaného katovania pribudlo o čosi viac klasického slamu z čias pred jeho výbuchom, skladby sú drviace, výbušné, chytľavé a hoci takmer všetko ide podľa prastarého vzorca, „The Suffering“ ma baví a je vydarenou ukážkou podstaty žánru.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!