Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ani sa to nezdá, ale deathmetaloví ukrutníci z dánskeho Silkeborgu sa albumovo odmlčali až na štyri roky, počas ktorých o nich bolo počuť menej, než by im patrilo. Aj fakt dobré dánske bandy to mávajú takto dosť často, možno hlavne preto, že akosi kašlú na to niekam sa tlačiť. Novinka DAWN OF DEMISE ale vyšla u Unique Leader, to by ich nakopnúť mohlo, aj keď tiež len v prípade, že sa im zachce trochu máknuť na veci. Každopádne by na hociktorom festivale zameranom na tvrdé jadro kovu smrti patrili k tomu lepšiemu.
Dosť teórií, štvrtý album DOD prináša jedenásť skladieb, zvukovo veľmi štýlovo a príjemne stvárnených, hutné, kopajúce 90. roky, žiadna cvrlikajúca umelina. O hudobnom zameraní skupiny som už čo – to popísal minule, aktuálne teda hlavne skonštatujem, že na tomto albume sú definitívne späť nedocenení priekopníci európskeho BDM – samozrejme je reč o INFERNAL TORMENT, ktorých debut pred vyše 20 rokmi stanovil nové hranice extrému. V DAWN OF DEMISE je dnes už len vokalista tejto legendy, ale pri správnom vedení spoluhráčov aj Scott Jensen stačí na to, aby „The Suffering“ znel ako nasledovník „Man’s True Nature“ s menej oplzlými a rozzúrenejšími textami. Vokálne je to rovnaká ukrutnosť ako kedysi, hudobne do priamočiareho, ale prepracovaného katovania pribudlo o čosi viac klasického slamu z čias pred jeho výbuchom, skladby sú drviace, výbušné, chytľavé a hoci takmer všetko ide podľa prastarého vzorca, „The Suffering“ ma baví a je vydarenou ukážkou podstaty žánru.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.