Sychravý a deštivý předvečer výročí sametové revoluce přímo povolával do tepla rockového klubu a jelikož následující den měl v kalendáři značku státního svátku, jistě bylo z čeho vybírat. Jedna z alternativ zvala do pražské Nové Chmelnice, kam vůbec poprvé do České republiky zamířily kanadské rychlokvašky UNLEASH THE ARCHERS a po nich i aktuálně médii propíraní Faeřané TÝR a jako hlavní hvězdy norští SIRENIA, kteří přijeli s opravdu čerstvým novým albem. Tedy sestava věru příjemně stylově vyvážená a to tím spíš, že ještě před vyjmenovanými měly vystoupit další dva mladé kovové spolky.

První z nich, tedy lotyšské RELICSEED, kvůli nevyzpytatelnosti pražské odpolední dopravy nestíhám a celý mini festival tak pro mne začíná až se Švýcary XAON. Ti drtili vcelku nadupaný „dark metal“, jak svoji produkci sami nazývají, tedy kopáky natlakovaný nářez s přesahy do death metalu, nutnou dávkou melodie a špetkou zvukové současnosti. Až nebude co poslouchat (jakož letos tedy sakra je), určitě dobrý tip na bližší přezkum.

Po nich už nastoupili zmínění kanadští lučištníci, kapela, která si v tuzemsku postupně získává jméno, především zřejmě proto, že v čele jejich tradiční speedmetalové smrště stojí zpěvačka s opravdovým zlatem v hrdle, Brittney Slayes. Jinak musím říct, že třebaže set UNLEASH THE ARCHERS zaznamenal vskutku velmi příznivý ohlas slušně zaplněné Chmelnice, neslyšel jsem vlastně úplně přesně proč - kapela ve svém cca půlhodinovém setu živě nenabídla zhola nic jiného než standardní rutinu ve speedových poměrech pravidelně slýchávanou. Přidaná hodnota žádná, pročež jsem se při pohledu na kanadskou pěnici neubránil srovnání třeba s domácími KRLEŠ, kteří, vybaveni rovněž zpěvačkou, jsou a byli daleko, daleko invenčnější.

TÝR, jak už jsem naznačil, aktuálně díky svému frontmanovi Heri Joensenovi, jenž na své facebookové stránce zveřejnil fotografii, kterak porcuje velrybu, čelí výzvám k bojkotu jejich koncertů, potažmo dokonce demonstracím odpůrců lovu velryb. Bez ohledu na to však metaloví Faeřané v Praze zaznamenali největší ohlas publika, a to i ve srovnání s později vystoupivšími hlavními hvězdami. Reakce kapely na tenhle fakt ovšem byla skutečně podivuhodná ̶ nejprve začala se zhruba dvacetiminutovým zpožděním oproti plánovanému rozpisu a poté se po první odehrané písni zase dalších dobrých deset minut čekalo na kytaristu Terjiho Skibenæse, který prostě zmizel v zákulisí a ne a ne se vrátit. Výsledkem bylo doslova nechutné zkrácení celého setu kapely na polovinu, a i když ve zbytku hrála skutečně výborně (včetně toho, že se po předcházejících spolcích i „vylepšil“ zvuk), celkový dojem z jejího vystoupení to spravit nemohlo ani omylem.

SIRENIA Mortena Velanda nepatří k mým největším favoritům, ovšem nečiní mi žádný problém si její vystoupení poslechnout, obzvláště když zahraje tutovky „Lost In Life“ a „The Other Side“ či případně jako v Praze představí povedené novinky typu „Ashes To Ashes“ nebo rovnou titulní skladby nového alba „Dim Days Of Dolor“. Nová zpěvačka Emmanuelle Zoldan je, zdá se, rovněž veledůstojným nástupcem svým předchůdkyním, neboť pěla velmi pěkně a čistě, takže i na chmelnických prknech sklidila SIRENIA úspěch, byť zřejmě ne takový, jaký by si asi sama kapela (a nejen při pohledu do publika o vystoupení dřív) představovala. K tomu by to zřejmě chtělo ještě navíc, něco, co by obohatilo „obvyklý“ zvuk Velandových kapel, ale to už samozřejmě nechám na kapele samotné.

Jeden by si tedy celý ten večer býval představoval ještě v poněkud lepších barvách, ale není zkrátka každý den posvícení, to platí i pro kovové poměry.