V osudný den měly všechny brněnské kostely zavřeno. Pánbíčkáři a veverky se pakovali co nejdál od brněnského centra. Glen Benton (DEICIDE) přijel v doprovodu dalších dvou pekelných ořů (MYSTIC CIRCLE, CENTINEX) zkontrolovat poslušnost svých poddaných. Jejich zástupy s očekáváním vstupovaly do podzemí a ke spokojenosti všech naplnili kazatelnu do posledního místečka (Shindyho turnikety tentokrát prošlo 770 duší - pozn. Shnoff). To i přes skutečnost, že Benton odvolal své prohlášení odebrat se na věčnost ve svých 33 letech, čímž částečně utrpěla jeho démoničnost. První kontakt s československými příznivci měl již u vchodu, kdy se prodíral davem a vyfuckoval snad všechno nač si vzpomněl. Nu, to zase bude koncert, pomyslel si nejeden (a hlavně ti, co už s ním měli někdy tu čest). Opak byl však pravdou, ale k tomu až později.

Při prvním potemnění v sále se za burácení tonů maidnovské „Fear of the Dark“ doploužili ke svým nástrojům seveřané CENTINEX (na obrázku). Za poměrně dlouhou kariéru se jim zatím nepodařilo vstoupit do první linie. Brněnským vystoupením si tam však minimálně nakročili. Své trumfy mají v metalu středního tepu postaveném především na melodických kytarových refrénech. Nebojí se však v průběhu skladeb pořádně přitlačit. Jejich hudba je líbivě razantní a hutná. Zpěvák Johan Jansson si od úvodu očividně porozuměl s fanoušky a vřele s nimi komunikoval po každé skončené skladbě. Pětice švédů čerpala ze svých šesti deathem nasáklých alb a půlhodinka jejich přednesu příjemně uplynula.

Druhým čertem, tentokrát německým, byly MYSTIC CIRCLE (na obrázku). Název jejich nové desky je jasný a výstižný „Damien“. Při živé prezentaci poměrně zdařilého opusu se mi dralo na mysl, zda raději neměli zůstat sedět doma a přikládat do kotle. Trojice Ezpharess – guit, Beelzebub – bass, voc. a Necrodemon – drum. ztratila mimo patřičného dokreslení svých tváří i značnou dávku své majestátnosti. Jejich dřevní black metal zněl prostě a chudě. Nepomohlo ani doplnování jejich nástrojů o ženský zpěv a klávesové party linoucí se z reproduktorů. Necrodemon si umístil jeden z činelů nad svou hlavu, čímž vizuálně poutal pozornost, ale po hráčské stránce mu to spíše uškodilo. S každým úderem vedle totiž rozhazoval nejenom rytmus svůj, ale i ostatní členy pekelné sebranky. Skladbu vypůjčenou od SLAYER by, nebýt úvodního rifu, poznal asi málokdo. Ortodoxní blekoši však byli dle reakce spokojeni. Já si vystoupení protrpěl celé až do závěrečné „Armagedon War“, byť jen z důvodu udržení vydobyté pozice na DECIDE.

Natěšení neznabohové ovacemi nešetřili a bouřit začali již při instalování plátna s krvavým logem amerických headlinerů. To ještě netušili, že budou mít možnost shlédnout úkaz opakující se často, asi jako zatmění slunce. K překvapení všech se před samotnou produkcí objevilo na podiu vysmáté sluníčko s tváří Glena Bentona. Nevěříte? Důvod byl prozaický. Ovládl jej démon – alkohol. V pařátu od svého zjevení svíral hranatou láhev od whisky a neopustil její přítomnost, dokud jí tzv. neztrestal. Společně s fanoušky počkal na své doprovodné členy, aby odstartovali nekřesťanskou šou. Bezchybné výkony ostatních hráčů po celou dobu vyzněly naprázdno (byť fantasticky doplnovali svého šéfa), neboť veškerá pozornost se koncentrovala na občas pomotávajícího se Bentona. Nezvykle vstřícný vyslanec pekla laškoval s fanoušky při každé příležitosti, rozdával úsměvy při rozdávání trsátek, poléval zmučené fans životudárnou vodou, až by si jeden myslel, že to není ten ponurý nadčlověk, jako při předešlých vystoupeních, distancující se prakticky od veškerého dění. Bentonovi se zalily oči krví pouze jedinkrát, a to když musel umravnovat neposedný mikrofon. Satanisticky orientovaný deathmetal prořezával potem zatuchající prostředí a myšlenky každého fanouška byly v tu dobu hluboko pod zemí. Z poslechu posledních dvou studiovek se vytratila štáva a originalita, ale živému přednesu se toho příliš vytknout nedá. Rozžhavený kotel v prvních řadách stupnoval atmosféru, do jen šílenci přijatelných obrátek.
Nezvratným důkazem toho byla práce profesionálních security, kteří měli s příznivci stagedivingu přetěžkou práci. DEICIDE (na obrázku) i přes svůj alkoholický handicap hlavní persony předvedli skvělou práci. A věřte, je mi úplně jedno, zda bylo druhý den Glenovi zle nebo ne. Jako milý a vstřícný člověk si dokáže získat své nadšence více, než démonicky vypadající figurka bez duše ...

A za znění magického six, six, six v maidnovské verzi The Number of The Beast se ponuré kroky poslušných oveček vytrácely v tichu brněnského přítmí ...