Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zakladajúca banda švédskej školy brutálneho death metalu a najväčšie tamojšie meno jeho prvej generácie za štvrťstoročie existencie zažila všeličo, aj odchod hlavného ťahúňa, bubeníka Rikarda Werména, ktorý toho celého mal pred pár rokmi zrejme už po krk, keďže kapele sa okrem vydávania vždy kvalitných albumov nedarilo nijako extra. Rikard však vie, že DERANGED treba nielen jemu, poskladal novú zostavu – Thomas Ahlgren gitary, Andreas Johansson basa a Anders Johansson vokály, a pomätená beštia je späť s novým albumom. Ten vyšiel u severných susedov, keďže z kedysi prudko podzemne blackmetalových Agonia Records je dnes rešpektované vydavateľstvo, ktoré si v čiernom i smrtiacom kove môže vybrať z toho najlepšieho, a ani so švédskou svojho druhu legendou nesiahlo vedľa.
Nová osemskladbová kolekcia nemá ako prekvapiť, určite nie v nejakom negatívnom zmysle. Esenciálni DERANGED, skupina, ktorá ma vždy dostávala hlavne veľmi útočnou, nekompromisnou a strhujúcou nárezovosťou a priamočiarosťou s hrubým, hrozivým zvukom, charakteristickou, skôr „rovnou“ Rikardovou hrou na bicie a veľmi typickými gitarovými postupmi. Samozrejmosťou bol odjakživa aj hlboký, dobre nafrázovaný growling, ktorý s hororovo ladenými gore textami bez problémov rozšifrujete, chytľavé linky, šťavnaté riffy a skladby, ktorým nechýba švih. Občas sa zjaví ponurá melódia, tu a tam až rokenrolovo vyznievajúce sólo, a celkovo možno povedať, že na to, aká je so zmenami zostavy vždy otrava, u DERANGED boli aj tentokrát pre dobro veci. Nudiť sa nie je kedy, na dnešné pomery „staroškolský“ BDM odsýpa vynikajúco a nepotrebuje ani modernú hypertechnickosť, ani slamové dupáky. Vrahúni z južného Švédska sa učili od CANNIBAL CORPSE a podobných zámorských klasikov, vlastnú tvár si držia cca od debutu a ja im za tento album ďakujem.
8,5 / 10
Morgue Orgy (EP) (2013)
Cut Carve Rip Serve (2011)
The Redlight Murder Case (2008)
Obscenities in B-Flat (2006)
Plainfield Cemetery (2002)
Deranged (2001)
Abscess / Deranged (split) (2001)
III (1999)
High on Blood (1998)
Sculpture of the Dead (EP) (1996)
Rated-X (1995)
Architects of Perversions (EP) (1994)
Upon the Medical Slab (singel) (1994)
...the Confessions Continues (EP) (1993)
...the Confessions of a Necrophile (demo) (1992)
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
