Zajímavá to země, ten Nový Zéland. Kiwi, haka, Milford Sound, rugby, Mt. Cook… však to všichni dobře znáte. Osobně si již nějaký ten pátek (konkrétně pak od vydání přelomového záznamu „Everything Is Fire“) dovoluji k tomuto výčtu starých známých trademarků ostrovní země přiřazovat i jeden nadstavbový. A sice ULCERATE. Samozřejmě, kapela z Aucklandu rozhodně není bůhvíjak světoznámá – ostatně podniká v oboru vpravdě obskurním – nicméně svojí specifickou produkcí již dlouhá léta kompletně zastiňuje drtivou většinu žánrových souputníků. Svým způsobem je to takový endemit zdejší hudební říše.

Současný technický death metal (jakkoli je tato škatulka ULCERATE těsná) má velmi často sklony k exhibování, k bezkoncepčnímu skladatelství, k úsměvnému soutěžení o co nejhustší notovou osnovu. Pryč je jeho počáteční syrovost, kompoziční důmyslnost i atmosféra. ULCERATE tohle všechno mají a vrací tak zapomenuté žánrové atributy zpět do hry (samozřejmě v balení odpovídajícímu třetímu tisíciletí).

Osobně je mi sympatická současná vlna old school BDM (zejména z US, Anglie či Austrálie) sázející na co největší syrovost a co nejvíce hmatatelnou atmosféru (tak jako to kdysi činili IMMOLATION, INCANTATION a nebo třeba VITAL REMAINS). Stejně tak i ULCERATE, ač sami působí v trochu jiném oboru, na odkazu výše zmíněných deathmetalových ikon staví a vkusně jejich vliv reflektují ve své vlastní produkci. Krásnou poklonou staré žánrové architektuře bylo především již jednou zmiňované dílo „Everything Is Fire“, kde se ULCERATE podařil dokonalý mix instrumentální ekvilibristiky, obhroublosti a odtažité atmosféry. Úspěšného receptu se trojice z Aucklandu drží dodnes, loňská kolekce „Shrines Of Paralysis“ samozřejmě není výjimkou.