Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dychovka na metalový spôsob? Dokonca deathmetalový? Dnes už naozaj nikto nič negarantuje a všetko je možné. Stačí, že sa do toho pustia skutoční umelci – voľnomyšlienkári, dostatočne zapálení a fanatickí a hneď sa dejú veľké veci.
OTTONE PESANTE sú projektom, z ktorého je v našich končinách zrejme najznámejší Paolo Raineri. Ak ste počuli o hviezdnej formácii KoMaRa, v ktorej sa okrem slovenského gitarového vizionára Davida Kollara a fenomálneho bubeníka Pata Mastelotta realizoval s dychovými nástrojmi práve Paolo, viete veľmi dobre, čo môžete čakať aj v tomto prípade. Čokoľvek šialené, neortodoxné, netradičné, nevídané, neslýchané.
Ich fanúšikom čísla jeden je Travis Ryan z CATTLE DECAPITATION. Skutočne, vlastní ich úplne prvý vinyl z tohto debutového albumu. Keď hrali OTTONE PESANTE na jednom z letných metalových festivalov v Taliansku, boli pre deathmetalového mohykána z Kalifornie veľmi vítaným sprestrením večera. Rovnako uveličený z nich bol Shane Embury z NAPALM DEATH. Sú nadšené reakcie velikánov scény prehnané? Vôbec nie.
Ako vraví jedna z definícií, trombón (alebo pozauna, ak chcete) je jedným z najstarších hudobných nástrojov vyrobených z kovu. Jeho pôvod siaha až do 15. storočia. A hoci sa využíva najmä vo veľkých orchestroch či v jazzovej muzike, OTTONE PESANTE a menovite teda šľachovitý nezmar Francesco Bucci dokazujú, že sa s tým dá rúbať aj death metal. Trombón tu skutočne tvrdí muziku, trúbka všestranného a flexibilného Paola Raineriho je skôr melodickým nástrojom. Keď spustia všetci traja naraz aj s precíznym bicmenom Beppem Mondinim, je to nárez ako z veľkej knihy ťažkého kovu.
Je v nich špina starých talianskych westernov (skúste si vypočuť majestátnu „pohrebnú“ chuťovku „Trombstone“), majú niečo z kusturicovskej balkánskej atmosféry (šialená singlovka „Bone Crushing“), určite narazíte aj na subjektívne ozveny temnej, neromantizovanej slovenskej či moravskej dychovky. No a hlavne ten metal. Ten je tmelom, ťažkým čiernym lepidlom toho všetkého. Podobné pocity evokoval fínsky fenomén APOCALYPTICA so svojím debutovým albumom, OTTONE PESANTE sa však prezentujú od samotného začiatku vlastnými kompozíciami (skrytý track Raining Blood na prvom EP je výnimka potvrdzujúca pravidlo), idú viac do hĺbky, sú uveriteľnejší a sympatickejší.
Naživo je to vraj oveľa väčší masaker ako v štúdiovej podobe, ktorá sa pýši hviezdnou masteringovou starostlivosťou a možno až prílišnou uhladenosťou od Giovanniho Versariho (má na svedomí zvuk posledných MUSE). Môžete to zistiť sami, ak sa vyberiete na jeden z aktuálnych koncertov – OTTONE PESANTE brázdia našimi krajmi, dnes večer hrajú v Prešove, v sobotu 21. januára v Brezne a budúci týždeň aj v Prahe či Plzni.
Už premýšľajú o zakomponovaní extrémnych vokálov do svojej nateraz čisto inštrumentálnej hudby, veľmi intenzívne koncertujú (88 živých vystúpení za 9 mesiacov doma v Taliansku), OTTONE PESANTE to so svojou metalovou dychovkou myslia naozaj vážne. Ešte o nich rozhodne budeme počuť.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.