Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Válka. Hnus, svrab a neštovice. DEBUSTROL natočil nové album. Po sedmi dlouhých létech od „Rwandy“, která krom aktivního koncertování vyplnila už jen živá nahrávka „Vyznání smrti Live“ (2011), nastoupili Kolinss do a spol. do studia, aby tam ze sebe ve své tradiční umělecké zpovědi dostali všechno, co se v nich za tu dobu nashromáždilo. A že toho tedy zjevně bylo…
„Válka“ má nějakých šestatřicet minut a během nich vám DEBUSTROL stihne sdělit všechno. Jak doopravdy hnusný je ten svět kolem nás, jak se z něj nenávratně stává ještě horší místo pro lidský život, než jsme si kdy vůbec mohli pomyslet, a jak se kolem nás definitivně stahuje smyčka, jíž jako jeden muž drží pevně v rukou všichni psychopati, úchyláci, kriminálníci, politici a pánbíčkáři, co jich jen po Zeměkouli chodí.
Kolinss je ve svých textech naprosto výmluvný, navzdory tomu, že už občas vykrádá sám sebe (viz. „Yugoslavii“ připomínající „Vražda ti pokurví den“ v „Primitivně“ nebo výkřik „To je vono“ v titulní „Válce“, pro změnu jasně odkazující na „Protest“), a dokáže kompletní slovní doprovod nahrávky povýšit doslova na koncept, byť jednotlivé skladby samozřejmě konkrétní námět nespojuje. Koncept hnusu, svrabu a neštovic, jak už jsem psal výše, k němuž je samozřejmě zapotřebí víc než jen pár sprostých slov, o něž tu na to konto nouze rozhodně není, a který tím pádem celým albem k jeho jednoznačnému prospěchu doslova prorůstá.
Zbytek je víceméně jasný. „Válku“ tvoří jedenáct ostrých thrashových štěkanců, které působí jako skutečně jedovatý plivanec, který vám někdo se vší vervou flusne z bezprostřední blízkosti přímo do obličeje. Dominují samozřejmě rychlé skladby, odsekávané přísnou palbou bicích nástrojů Herr Milera, ovšem své místo si na albu najdou i věci pomalejší, které ve svém středním tempu, krásně vykresleném zdánlivě přešlapující thrashovou kytarou, nahrávce nesluší o nic méně. A dokonce bych řekl, že tentokráte je vlastně úplně jedno, v jakém poměru jsou tyhle dvě klasické thrashové polohy namíchány, protože v porovnání s oběma předešlými alby (a již zmíněnou „Rwandou“ zejména), u nichž se mi zdálo, že kapela už tak trochu ztrácí na tradiční síle, zní na aktuální desce DEBUSTROL o moc sebevědoměji, přesvědčivěji a charizmatičtěji, skoro jakoby mu oněch sedm let autorské pauzy nalilo do žil vskutku čerstvou krev, přímo přetékající adrenalinem.
Slušelo by se asi zmínit i největší taháky „Války“. Za mě je to nepochybně „Nasrat vám všem“, „Primitivně“, titulní věc, „Hlavně ne o lásce“ a „Zakuklenci“. Víc než kdy jindy ale tady platí, že nemá cenu některý z oněch „štěkanců“ vyzdvihovat, když i ostatní mají co říct, a dohromady jim to sluší ze všeho nejvíc. Asi jako zubům na řetězu motorové pily, jejíž lištu DEBUSTROL a Kolinss zase jednou řádně prohání, a která se už už třese na to se do něčeho prohnilého pořádně zakousnout. Jo jo, to je vono!
1. Vraždící kov
2. Kultovní revoluce
3. Nasrat vám všem
4. Apokalypsa II.
5. Primitivně
6. Válka
7. Hlavně ne o lásce
8. Bůh patří mně
9. Zakuklenci
10. Genocida
11. Playbackshit
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.