PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nic na tom světě se nemá brát příliš vážně. Dokonce ani death metal ne. Ano, vidím zdvižené (pečlivě zastřižené) obočí našeho dočasně stávkujícího DM grófa Reapera, ale je to přesně tak. A jako empirický důkaz můžeme podávat debut severokarolínské úderky UNDRASK, která se po dvou bezejmenných EP rozhoupala k vysoustružení regulérní desky. Podle obalu by jeden tipoval heavy speed beroucí si na paškál Strážce galaxie, ale Američané mají jiný apetit.
A tím výjimečně nenarážím na tělesnou konstituci frontmana Stevea Wynna. I když u ní vlastně můžeme začít. Tenhle chrčící lidský donut má v sobě kouzlo lidí, kteří nejsou tlustí, ale krásně kulatí. Z jeho projevu, který rozhodně není v intencích žánru nějak výjimečný, srší nápadná uvolněnost a bezprostřednost, charakteristická pro projev celé téhle smečky, kterou baví pivo, zombie horor, fantasy, sci-fi… a samozřejmě death metal.
Přesněji řečeno (ano, jsem si vědom neklidného podupávání kolegy Reapera, který čeká na příležitost, aby mohl opustit sál a zdolat další pětitisícovku) melodický death metal severského střihu. Máte rádi pohanské vibrace AMON AMARTH, ale trochu vás štve jejich heroická stylizace a sebevykrádání? Taky se vám stýská po dobách, kdy IN FLAMES byli ještě zábavnou kapelou, u níž si death metalová drsnost podávala kliku s vytříbenou melodikou? Dejte si tracky jako „Primal Revelation“ či „Faceless Eyes“ a přivoňte tu povědomou vůni destilační „Colony“. UNDRASK mají podobně vášnivou zálibou v kloubení tvrdých laufů a neustále prozpěvující melodické kytary, které jako by nikdy nevyschla inspirace.
I když kostry skladeb na „Battle Through Time“ jsou zčásti velmi přímočaré, kytarové Darryl Dewitt / Erik Collier si se svými party vyhrají do sytosti. Nechybí heavy metalové dvojhlasy, ostře sekané deathové riffy, zábavné konflikty mezi rozzuřeným hoblování a melodickým kouzlením. UNDRASK mohou na první poslech působit jako generická záležitost, nad kterou pokrčíte rameny zařadíte do narvané kartotéky „dobře zahrané, stokrát slyšené“. Jenže pak zjistíte, že to chcete slyšet po sto první, po sto druhé a záhy už kvartet z Greensboro drží pevné místo v playlistu. Hladký drive, který tenhle kotouč nabírá s každým poslechem, je prostě návykový.
Kapela totiž ovládá přesně ten typ promyšleného „mám-na-salámismu“, který odděluje kapely zábavné od kapel zábavovkových. UNDRASK hrají podle známých not, ale hrají s ozbrojující upřímností a kompoziční i řemeslnou zručností, která zdaleka přesahuje čiré fanouškovství. Navíc v závěru alba se projevuje i jejich ambicióznější „já“. Taková „Final Right“ sotva urazí fanoušky seriózního technického death metalu. V její ostře sekané a proměnlivé matérii vynikne vedle živelného Wynnova vokálu i precizní basová práce Aarona Schimmela, který celé desce dodává hutnou soudržnost.
UNDRASK ovládají svoje smrtící řemeslo s jistotou. Pokud hledáte žánrovou obdobu heavy metalových bavičů GLORYHAMMER, neváhejte ani chvíli, naládujte laserový kanón a vzhůru na cestu časem!
Zábavnější a uvolněnější melodický death metal aby člověk hledal Hubbleovým teleskopem.
8 / 10
Battle Through Time (2017)
Vydáno: 2017
Vydavatel: Samovydání
Produkce: Undrask a Jamie King
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.