OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ruská postpunková senzace MOTORAMA je tu s novým albem. Stylově novinka vychází z cesty, kterou kapela, pocházející od břehů Azovského moře, nastolila již na minulých třech albech. Tím byla melancholická a současně odlehčená náladová poloha, inspirovaná veličinami jako třeba JOY DIVISION.
Na desce „Dialogues“ je znát příklon k synth popu, v některých skladbách přibylo neonových klávesových zvuků, na kterých občas staví až téměř gotické plochy. Ty se ale vždy rozkládají na nosném, stále více tanečnějším a výraznějším groovu. Současně ale neustupuje z tajemné zasněnosti, což byl vždy pro jejich skladby signifikantní prvek. MOTORAMA nezůstává na místě, zkouší nové polohy a nové zvuky, kterými nenásilně dobarvuje atmosféru skladeb. Tentokráte i více irituje vokálem Vladislava Parshina, který tahá za uši víc než v minulosti. To však nic nemění na tom, že pokud bych měl z ranku relaxačních náladovek z minulého roku sáhnout po nějaké desce, bude tato vždycky jedna z prvních.
7,5 / 10
Dialogues (2016)
Poverty (2015)
Calendar (2012)
Alps (2010)
Bear (EP) (2009)
Horse (EP) (2008)
Demo (2008)
Vydáno: 2016
Vydavatel: Talitres Records
Stopáž: 30:47
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.