Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vo Zvolene majú v centre pekný renesančný zámok, oplatí sa tiež vyliezť nad mesto na Pustý hrad a dá sa vidieť i kadečo iného. Z mocných čias slovenského metalového UG by ste si odtiaľ mali pamätať technických DM umelcov UNCONCERN, drsne crossoverových MÄSO, možno aj experimentátorov WAYMANYKA SHASTRA a iste som na kadečo zabudol, ale budeme sa baviť o súčasnosti, ktorú od roku 2012 predstavujú PLASTERY. (Príbeh genézy tohto názvu, znejúceho trochu ako dávni UG bojovníci THE PLAKY, nájdete na ich stránke na Bandzone.)
Alfonzo di Brutale (vokály), Derrick O’Dell (gitara), Igor Mortis (gitara). Doktor Mucus (basgitara) a Etan D. Brain (bicie) si s nahrávkou „From A Dark Grave...“ na konto pripísali prvý štúdiový kus v štýle, ktorý tu bol skôr, než si týchto hudobníkov rodičia doviezli domov z pôrodnice. Desať skladieb sa nesie v duchu naozaj jednoduchého, povedzme „základného“ old school death metalu, pri ktorom som si hneď spomenul na začiatky slovenského kovu smrti pred vyše štvrťstoročím. Neveľmi komplikované, skôr úderné riffy, väčšinou rezké tempo od „umca-umca“ po náklepy, niekedy ťahavá, ponurejšia pasáž. Ucho z času na čas zachytí linku ako z 1. albumu ROOT, inokedy PLASTERY znejú až punkovo. Deathmetalovú hobľovačku z dávnych čias kapela tu a tam oživí sólom alebo melódiou.
Na úvod kariéry sa PLASTERY nepredstavujú ničím dych vyrážajúcim, potenciál na rozvíjanie však majú. Zaujme slušný, hoci jednodimenzionálny hlboký growl, hutný „domáci“ zvuk, ktorý staré časy ctí, ale našťastie nekopíruje, snaha spestriť tvorbu nejakými menej typickými nápadmi a aj tým, že v textoch (osem v angličtine, dva kratšie po slovensky) plných kostier, lebiek, mŕtvol a podobných rekvizít je cca toľko vážnosti ako v béčkových hororoch. Boduje aj pekne urobené CD-R. Martinskí BLOODCUT sa zatiaľ o pozíciu v domácom vintage OSDM potravnom reťazci triasť nemusia, ale o rok – dva môže byť kadečo inak.
Zajímavý sci-fi koncept lidstva v simulaci, kde se ve sluneční soustavě zjevují nové planety. Zhudebnění tedy odpovídá tématu, drsný tech death metal tak nese i značnou dramatičnost a výbušné riffy jakoby simulují vesmírné katastrofy. Dost se to povedlo.
Ano, eintopf to je. Ovšem chuti vyvážené ve všech ohledech. S touto objednávkou dopředu víte, co dostáváte. Žádné tajuplné a nevyzkoušené chutě. Německé trio si ten svůj metalový tradicionalismus hýčká a nic nepředstírá. Navíc ten zvuk se opravdu povedl.
Bavorští BLACKEVIL jsou takový Eintopf stylů tvrdšího metalu. Je tam od každého trochu, nejvíc heavy a thrash, ale i dalších ingrediencí jako speed, black, death. Jsem ve stádiu rozvažování, zda je za tím složitější koncept, nebo je to jen Eintopf.
Příjemně energický, hravý a silový progresivní metal plný i výrazných melodií. Hudba nezastírající inspirace u CONCEPTION nebo KAMELOT, perfektně prezentovaná a doplněná dominantním vokálem ve stylu Roy Khana. Cílová skupina je tím jasně definovaná.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.