Loučení Hugha Jackmana s rolí Wolverina nemohlo dopadnout lépe. Po sedmnácti letech. Navíc úplně jinak, než by člověk čekal. Když jsem se dozvěděl, že tento film bude režírovat James Mangold, zjistil jsem, že mám v ústech stále pachuť, kterou mi přivodil jeho předchozí Wolverine. O to větší překvapení tento film je. Ze všech X-Menů nejcivilnější, svým způsobem politický a také nejtemnější. X-Meni byli vlastně vždy trochu političtí, tento díl to však dotáhl k postu, na kterém zakončoval prestižní filmový festival Berlinále. Jakási paralela k dnešnímu světu je citelná. Asi neřeknu nic tajného, když prozradím, že děj se odehrává v lehce dystopickém roce 2029, ve kterém se díky vládě již nerodí noví mutanti a novou generaci umělých mutantů vyrábí právě vláda.
Ze všech Marveláckých filmů je tento zcela jistě nejvážnější, ačkoliv jsem se asi dvakrát zasmál nahlas, a filmařsky nejdotáhnutější. Charaktery jednotlivých postav jsou mnohem procítěnější a prokreslenější, než kdykoliv jindy, a vlastně se nedí čemu divit, vždyť se tu soustředí jen na tři charaktery. Vedle Logana, zde máme již velmi zestárlého Profesora X, který bojuje se stařeckou demencí, možná i alzheimerem, což u mozku jeho formátu způsobuje celkem zajímavé situace. Je na něj tristní pohled, když si uvědomíte, co má tato postava za sebou. Další figurou je nemluvná holčička, kterou Loganovi osud přihrál, a on si k ní hledá cestu. Díky tomu, jak jsou vztahy mezi touto trojicí nakreslené, jsem u některých naprosto brutálních scén, kdy tekly potoky krve a létaly useknuté končetiny, byl téměř až dojatý.
A pak je tu Logan. Unavený životem. Stárnoucí chlap, který v životě zažil již příliš mnoho. Občas z něj silně cítíte odevzdanost, i to, jak moc je donucen k násilí, které rozpoutává. Současně to, že je film mládeži nepřístupný, snímku velmi pomáhá, nikoliv v onom explicitním násilí, ale v tom, jak naturalisticky film působí.
Vlastně jsem si mnohem častěji vzpomenul na Mangoldův film 3:10 Vlak do Yumy, než na předchozího Wolverina. Pokud očekáváte komiksový blockbuster, kde na konci budou bojovat okostýmovaní superhrdinové, tak přesně tohle nedostanete. Svým způsobem je ale v mých očích tento snímek věrnější odkazu původních X-Menů více, než cokoliv před ním. Logan: Wolverine otáčí kormidlem žánru celkem zásadně a nechává komiksovou předlohu plout po vodách velmi brutálního thrileru, hrubého akčního filmu i rodinného dramatu. Vše působí velmi reálně, na rozdíl od předchozích snímků, kde zelené pozadí a CGI domalovánky hrály hlavní roli. Postavy jakoby cedily nejen reálnou krev, ale i reálné emoce.